Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • incidence, mortalita, statistické analýzy • populárně naučné - nerecenzované • pro neodbornou veřejnost

Bagatelizace pandemie není na místě

Je jisté, že významnou roli sehrál postoj kontinentální Číny, která už od března 2019 o struktuře existujícího nebezpečného viru věděla / prosáklo to díky odvaze jednoho čínského vědce už v létě na virologicko – imunologické symposium. Ale, jak to na kongresech bývá, večernímu satelitnímu zasedání, jichž se zúčastnilo několik pospávajících lidí, nikdo nevěnoval pozornost. Přitom každý zkušený strukturální virolog musí díky struktuře regulačního genu, která je unikátní, a díky současné přítomnosti dvou genů / vazba na ACE 2 a transmembránovou proteinasu /, které se v přírodě vedle sebe nevyskytují, tomuto viru věnovat ihned zvýšenou pozornost. Proč se tyto geny nevyskutuji současně? Protože jsou charakteristická pro dva živočichy, netopýra a luskouna ostrovního, kteří ani ve stejném ekosystému spolu nežijí a míjejí se v čase i v prostoru.

Údajně první infikovaný / hledaný ! / pacient byl objeven v Číně 17. listopadu 2019, pak tam nastalo peklo, jehož existenci kontinentální Číňané prakticky až do konce ledna 2019 tajili stejně jako strukturu viru. Samozřejmě tehdy uváděná mortalita 4 – 6% sloužila i ke zdůvodnění represivních opatření a sama asi byla důsledkem zvýšené úmrtnosti např. v důsledku velmi špatných ekonomických podmínek. Bagatelizovat COVID-19 by bylo totéž jako bagatelizovat existenci nebezpečného SARS a MERS, se kterými však je není možné srovnávat, protože se z epidemiologického hlediska chovají zcela odlišně – kdo byl infikovaný, vážně onemocněl, a tudíž bylo možné obě onemocnění snadno limitovat, příprava vakcíny na SARS byla dokonce zastavena.

Zrádnost tohoto nového koronaviru SARS-CoV-2 spočívá v tom, že až 80 – 90 infikovaných lidí může být víceméně klinicky asympomatických / případně drobné respirační příznaky jako u 4 druhů koronavirů, které zde tisíce let v naší populaci cirkulují a působí onemocnění připomínající “ nachlazení „, přičemž prokázaní infikovaní lidé i lidé, kteří ještě ani test nemají pozitivní, mohou být masivními nosiči. Z epidemiologického hlediska se tedy tento virus chová jako chřipka a prakticky nejsme schopni ho lokalizovat. Díky své virové struktuře / zcela bez obdoby v přírodě je regulační gen, dále gen pro receptor vážící se s molekulou ACE 2 a s transmembránovou serinovou proteázou / proniká do nejrůznějších cílových buněk lidského těla, díky šíření kapénkovou infekcí především do dýchacích cest, zejména do distálních dýchacích cest a alveolů / pneumocyty II. typu /.

Molekula ACE má svouji “ vnitřní logiku “ – vyvolává vzestup TK a především vazokonstrikci s možným následným hypoxickým poškozením tkání, včetně generalizované endotelitidy a následné endoteliální dysfunkce, ale zároveň prostřednictvím regulace funkce gama Interferonu, jehož změny pozoroji při zvýšení či snížení sérového angiotensin konvertujícího enzymu v séru, již asi 5 – 6 let, “ zvýšení SACE – zvýšení gama IFN a obráceně. Transmembránová serinová proteinasa je regulována testosteronem, proto se asi mapa variant Y chromosomu v Evropě kryje s místem vyššího a nižšího výskytu těžkých forem COVIDU-19 / “ hranice na Rýnu “ /. Řada studií svědčí pro to, že muži léčení pro onemocnění prostaty inhibitory testosteronu, mají podstatně redukovanou možnost onemocnění COVIDEM-19.

Při aktivaci ACE 2 dochází nejdříve i při respirační formě COVIDU-19 k lokální vazokonstrikce a hypoxii, asi v 10% případů se však reakce generalizuje, postihuje prakticky všechny endothelie / endotelitis / trpící potom hypoxií, rozvíjí se endoteliální dysfunkce, cirkulující imunokomplexy tvořené protilátkou proti novému koronaviru a koronavirem nejsou v důsledku redukované funkce T lymfocytů fagocytovány, selhává fagocytární clearence, a imunokomplexy jsou deponovány do tkání, především do cévní stěny, kde indukuje vaskulitidu, pozměněná vnitřní cévní stěna pak indukuje i tvorbu autoprotilátek, především různé formy antifosfolipidových a antikardiolipinových autoprotilátek, které přispívají k vzniku tepenných i žilních trombů a embolů, po konsumpci srážecích faktorů pak se rozvíjí i disseminovaná intravaskulární koagulace / DIC / a za přispění SIRS a CARS dochází k extrémní tvorbě cytokinů, a to nekoordinovaně a jednotlivé cytokiny mají často i protichůdné účinky. Samozřejmě podobná imunopatologická reakce zabíjí infikované lidi i při jiných infekcích / “ odpověď organizmu “ /, ale zde je díky zapojeným imunologickým funkcím a zvláštní struktuře viru zcela odlišná.

Zradou COVIDu-19 je jednak jeho nevyzpytatelné epidemiologické chování, u 80 – 90% lidí nejsme prakticky schopni infekci zachytit / asymptomatičí nebo tzv. “ respirační forma “ /, u asi 10% lidí těžká, život ohrožující “ vaskulární forma „, která může skončit, zejména u predisponovaných / určitá onemocnění, genetický polymorfizmus,../ fatálně. Proč právě u těchto lidí, to nevíme. Studie z poslední doby ukazují, že u lidí, kteří prodělali infekci SARS-CoV-2, se u helper CD4+ T lymfocytů a u aktivovaných CD8+ cytotoxických T lymfocytů vytváří specifický receptor pro SARS-CoV-2, ale překvapením je, že i u lidí, kteří COVID-19 neprodělali, nacházíme si u 40 – 60% lidí tyto receptory na stejných typech CD lymfocytárních subpopulací. Snad je o zkříženou reakci s běžnými, v našem prostředí přítomnými, koronaviry, které nejsou nadány schopností indukovat onu “ vaskulární fázi “ /

Další otázkou jsou i mezi lymfocytárními receptory existující antiidiotypové sítě, podobně jako u protilátek, kdy každá lichá generace je namířena proti antigenu, tedy zde viru, každá sudá generace je “ vnitřním obrazem “ antigenu, tedy viru, se kterým se organizmus setkal tyto “ vnitřní obrazy mají pravděpodobně i určitý imunogenní potenciál ! Ale to už je trochu scifi.

Rubriky
• léčba, léky, ostatní • pro neodbornou veřejnost

Co se udělalo špatně

Analytický článek shrnující přístup státu a zdravotnických systému k pandémii. Kolektiv více než 20 autorů se snaží odhalit příčiny krize zdravotnických systému i ekonomiky v průběhu posledních 5 měsíců pandémie.

Rubriky
• genetika • pro neodbornou veřejnost

Původ viru SARS-CoV-2

Virus SARS-CoV-2 je sedmým známým coronavirem, který vyvolává onemocnění u člověka. Některé coronaviry způsobují jen lehká onemocnění (viry HKU1, NL63, OC43 and 229E), jiné způsobují onemocnění s těžším průběhem (SARS-CoV, MERS-CoV a SARS-CoV-2).

Objevují se různé teorie o původu tohoto zatím posledního coronaviru SARS-CoV-2. V článku, který byl zveřejněn v časopise Nature Medicine, popisují vědci nejpravděpodobnější scénáře vzniku viru založené na analýze jeho genetického materiálu (genomu) a biochemických experimentech.

Virus SARS-CoV-2 má vysokou afinitu (ochotu se vázat) k receptorům ACE2. Receptory ACE2 se nachází v těle člověka, ale taky koček a některých dalších zvířat. Tato vazba viru k receptoru ACE2 je nutná k proniknutí virových částic do buňky hostitele. Počítačové analýzy, které umí vědci vytvořit, ale předpovídají spíše slabou interakci mezi tímto konkrétním virem a lidským receptorem ACE2. Je proto nepravděpodobné, že by virus vzniknul účelovou manipulací genomu, protože tato forma viru neměla být vhodná k vazbě na receptor. Vysoká afinita viru SARS-CoV-2 je tak podle vědců velmi pravděpodobně důsledkem přírodního výběru.

První teorie

První teorií vzniku je přírodní výběr proběhlý u zvířete s následným přenosem již „hotového“ viru na člověka. Vzhledem k tomu, že většina prvních případů byla vázána na trh Huanan ve Wuhanu v Číně, je pravděpodobné, že nějaký zvířecí zdroj byl na tomto místě přítomen. Virus SARS-CoV-2 je navíc z 96 % podobný coronaviru, který byl izolován z netopýra. Tento „netopýří“ virus se ale ještě neumí efektivně vázat na lidský receptor ACE2. Jiný podobný coronavirus, byl prokázán u luskounů ilegálně importovaných do čínské provincie Guangdong. Tento virus vykazuje velmi vysokou podobnost v mechanismu, který viru SARS-CoV-2 umožňuje silnou interakci se zmíněným lidským receptorem ACE2. Tento silný vazebný mechanizmus tedy vytvořila sama příroda, a to u luskounů.

Druhá teorie

Druhou teorií vzniku je prvotní přenos zvířecího viru na člověka následovaný přírodním výběrem během mezilidském přenosu. Všechny doposud analyzované genomy SARS-CoV-2 ukazují k jednomu společnému předkovi. Sekvenování (zjišťování pořadí nukleových bází v nukleových kyselinách) ukazuje na vznik viru někdy na přelomu listopadu a prosince 2019, což odpovídá i prvním zjištěným případům. Tato druhá teorie předpokládá určité přechodné období nerozpoznaných nákaz člověka zvířecím virem následovaných krátkými řetězci mezilidských přenosů.

Třetí teorie

Autoři jako teoretickou možnost zmiňují neúmyslný únik viru z laboratoře. Coronaviry jsou v laboratorních podmínkách zkoumány ve více zařízeních a byly popsány případy úniků. Mutace, které viru zajišťují snadný přenos na člověka tak teoreticky mohly vzniknout při vnášení viru do tkáňových kultur.

https://www.nature.com/articles/s41591-020-0820-9

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • pro neodbornou veřejnost • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Přežívání viru ve vzduchu v kapénkách vzniklých při řeči

Článek publikovaný ve Sborníku Národní akademie věd Spojených států amerických se zabývá možností šíření nákazy vzduchem drobnými kapénkami, které vznikají při řeči.

Je prokázáno, že ve slinách jsou částice viru SARS-CoV-2 přítomny i u asymptomatických pacientů. Autoři pomocí laseru v laboratorních podmínkách zjišťovali množství kapének, které při řeči vznikají.

Průměrně docházelo ke vzniku přibližně 1000 kapének za vteřinu. Objem kapének a jejich množství rostl s hlasitostí řeči. Velikost tvořených kapének měla vliv na délku setrvání ve vzduchu a množství virových částic v kapénce. Menší kapénky obsahují sice menší virovou nálož, ale zůstávají ve vzduchu déle. Delší setrvání kapének ve vzduchu umocňuje zmenšení jejich objemu rychlým vypařováním tekutiny z těchto kapének.

Autoři také vypočítávají, jaká virová nálož je přítomna v jedné kapénce. Například v kapénce o velikosti 10 µm před vyschnutím je přítomna jedna virová částice s pravděpodobností 0,37 %, v kapénce o velikosti 50 µm pravděpodobnost přítomnosti jedné virové částice je již vyšší, a to 37 %.

Autoři odhadují, že při řeči vzniká za vteřinu nejméně 1000 kapének obsahujících virové částice, které zůstávají v neproudícím vzduchu při pokojové teplotě a nízké relativní vlhkosti více než 8 minut.

Rozdílem od běžného života je provedení testu v laboratorních podmínkách při absenci proudění vzduchu. Test byl prováděn při nízké relativní vlhkosti vzduchu, která má vliv na zrychlení vysychání kapének, a tím na delší setrvání kapének ve vzduchu. Drobným rozdílem od našich podmínek může být i fakt, že zkoumána byla anglická věta: „Stay healthy.“, kde právě slabika „th“, která v češtině chybí, má produkovat nejvíce kapének.

Zatím není známo, jakou virovou nálož by musel člověk vdechnout, aby virus způsobil onemocnění COVID-19. Podle názoru autorů práce ale představují tyto kapénky významnou cestu přenosu viru SARS-CoV-2. Tento názor nemají zatím vědecky potvrzen.

Práce se nezabývá vlivem používání ústenek na případné snížení virové nálože.

https://www.pnas.org/content/early/2020/05/12/2006874117

Rubriky
• pro neodbornou veřejnost • psychika, sociologie • věkové skupiny

Přednáška na téma: COVID-19 u starších lidí a v tzv. dlouhodobé péči

Konference „Co víme a nevíme o COVID aneb Nemoc není politika“ 26.5.2020

Ve všech zemích největší počet obětí mezi klienty dlouhodobé zdravotně sociální péče (DS, DZR, LDN) při kumulace rizikových faktorů:
velmi staří, multimorbidní a křehcí (frail) klienti, mnohdy odtržení od potřebné zdravotní péče, stálé nebezpečí nezvládnutí ústavní epidemie (zavlečení, promoření, chaos).
Česko bohužel dlouhodobě zdravotně sociální pomezí systémově neřeší = potenciální velký problém epidemiologický, etický, právní, zdravotní, organizační pro případnou 2. vlnu!!!

Rubriky
• populárně naučné - nerecenzované • pro neodbornou veřejnost

Konference „Co víme a nevíme o COVID-19“ rektorát UK 26.5.2020

Rubriky
• populárně naučné - nerecenzované • pro neodbornou veřejnost • věkové skupiny

Méně než 5% Švédů s COVID19 na JIP je starších 80 let – je to málo?

Průměrný věk lidí léčených na švédských JIP jednotkách intenzivní péče pro Covid-19 je podle registru intenzivní péče pouhých 60 let. A z 1 929 lidí, kteří dosud podstoupili intenzivní péči, bylo pouze 92 ve věku nad 80 let (4,7 procenta) a pouze jedna osoba ve věku nad 90 let. Švédsko mělo a má v celém průběhu pandemie stále 20-30% kapacit JIP lůžek volných. Proto ve švédském tisku i veřejnosti probíhá diskuze zda nemocní nad 80 let nebyli diskriminování v přístupu k JIP péči. Bylo též zahájeno oficiální šetření obdobou našeho ministerstva zdravotnictví tzv Socialstyrelsen (The National Board of Health and Welfare). tato instituce vydala metodický návod jak hodnotit nemocného k hospitalizaci na JIP při mimořádných okolnostech. V textu, který je též v příloze, nejsou žádné věkové kategorie uvedeny. je ale fakt že ve věkové skupině nad 80 let přežívá 30 denní pobyt na JIP jen 12 % nemocných mužů, zatímco ve věkové skupine 70-79 let je to již 62%. V srovnání se zprávou NHS, která je též k dispozici na našem webu, je toto procento zcela srovnatelné se situací na JIP ve Velké Británii (viz sloupcové grafy).

Profesor geriatrie Yngve Gustafson z Umeå University ale tvrdí, že největší problém byl fakt, že základní nemocniční péče nebyla nabízené starším nemocných v pobytových zařízení sociálních služeb (PSSZ) tedy v zařízeních pro seniory. Ve Stockholmu bylo hospitalizováno v nemocnici pouze 12 procent ze všech infikovaných virem SARS-CoV2 z PSSZ.

Rubriky
• portály, deklarace, petice, odborné diskuze • pro neodbornou veřejnost

Vládní stránky USA o SARS-CoV2 pro veřejnost

https://www.coronavirus.gov/

Rubriky
• pro neodbornou veřejnost • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Stabilita viru SARS-CoV-2

Studie hongkongských autorů zkoumala schopnost viru SARS-CoV-2 přežít v různých podmínkách. Zkoumán byl vliv teploty prostředí a vliv materiálu, na který byly virové částice naneseny.

Virus přežívá velmi dlouho v nízkých teplotách. Například při teplotě 4 °C byla prokázána přítomnost životaschopných virových částic ve tkáňové kultuře i za 14 dní od aplikace. Naopak při vyšších teplotách dochází relativně rychle k inaktivaci viru. Při teplotě 56 °C došlo k inaktivaci viru za 30 minut a při teplotě 70 °C již za 5 minut.

Při studiu vlivu materiálu na délku „přežití“ viru při pokojové teplotě bylo zjištěno, že virus „přežívá“ velmi dlouho na zevním i vnitřním povrchu chirurgické masky (více než 7 dní). Životaschopné částice viru na nerezové oceli a plastech nebyly zjištěny po 7 dnech, na skle a bankovkách po 4 dnech, na opracovaném dřevě a na textilu nebyly prokázány po 2 dnech. Nejkratší doba existence životaschopného viru byla zaznamenána na papíru do tiskárny a papírových kapesnících (3 hodiny).

Zdá se, že materiály s hladkým povrchem svědčí viru lépe. Důležitý rozdíl od běžných podmínek je ten, že byla zkoumána jedna kapénka o velikosti 5 µl (0,005 ml), ale infekční nálož při mezilidském kontaktu může být výrazně vyšší. Dalším, tentokrát pozitivním rozdílem od běžného života je ten, že pouhá detekce životaschopného viru v laboratorních podmínkách ještě nutně neznamená, že materiál musí nést potenciál nakazit člověka.

https://www.thelancet.com/journals/lanmic/article/PIIS2666-5247(20)30003-3/fulltext

https://www.thelancet.com/cms/10.1016/S2666-5247(20)30003-3/attachment/cb3624c2-996e-4202-a337-5cf60df1021e/mmc1.pdf

Rubriky
• incidence, mortalita, statistické analýzy • populárně naučné - nerecenzované • pro neodbornou veřejnost

Počet provedených testů k průkazu jednoho případu dle státu

Na webové stránce ourworldindata.org lze interaktivně sestavit různé grafy týkající se COVID19. Na grafu lze porovnat počet testů v okolním zemích, v UK, v USA, ve Švédsku a pak v zemích nejvyšším počtem testů na jednu prokázanou nákazu. Je nutné zdůraznit, že se nejedná o počet testů k prokázání jednoho nemocného, ale jednoho nakaženého, který v době testu mohl být buď nemocný nebo zcela zdravý a bez příznaků (například při epidemiologické trasování kontaktů nemocného nebo při plošném testování v určité skupině nebo oblasti). Velmi vysoký počet testů tedy mají země, které testují plošně a poté země s velmi aktivním vyhledáváním možných infikovaných nemocných. Země, které vyšetřují jen nemocné s typickými klinickými obtížemi potřebují jen velmi málo testů k potvrzení jednoho nemocného s COVID19.