Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • incidence, mortalita • ostatní • pro neodbornou veřejnost česky

Inokulce = „variolizace“ infekcí SARS-CoV2 nošením roušky

Rouška nezabrání infekce, ale zmenší množství = dávku viru a tak se zvýší množtví lidí, u kterých se vyvine imunita ale neonemocní. Toto je hypotéza kterou popisují dva autoři v článku publikovaném v NEJM v září 2020. Autoři spekulují, že by efekt roušek napodoboval nejstarší doloženou metodu ochrany proti pravým neštovicím. Již v 10. století v Číně bylo používáno vdechování usušených neštovičných strupů, obsahujících především neaktivní viriony. Tato metoda se nazývá variolizace.

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • plíce • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Závažný průběh pneumonie mají nemocní s autoprotilátkami proti interferonům I

Mezinárodní skupina více než 70 autorů publikovala v časopise Science 24.9.2020 článek o přítomnosti autoprotilátek IgG proti interferonu typu I minimálně u 10 % nemocných, u kterých infekce SARS-CoV2 proběhla formou těžké pneumonie. U 101 z 987 analyzovaných nemocných s život ohrožujícím průběhem COVID19 byly přítomné protilátky proti některému ze tří podtypů interferonu I. typu. Současně tento typ protilátek nebyl prokázán ani u jediného nemocného z 663 jedinců s
asymptomatickým průběhem nebo s mírnou infekce SARS-CoV-2. U zdravých jedinců byly protilátky nalezeny jen u 4 z 1227 vyšetřených.

Jedná se o tzv. fenokopii vrozených poruch imunity v systému interferonů, tedy poruchu, která mimikuje vrozenou, geneticky podmíněnou chybu v produkci interferonů typu I. Neutralizační protilátky proti interferonům mohou vést ke stejnému funkčnímu důsledku, jako když se interferony netvoří na základě genetických mutací (proto označení „fenokopie“). U zkoumané sestavy pacientů s COVID19 pneumonií ve věku 25-87 let mělo neutralizační protilátky proti interferonům 12,5 % vyšetřených mužů a 2,6 % žen. Přítomnost autoprotilátek proti interferonům se nemusí klinicky projevit, dokud se pacient nesetká s určitým typem virové infekce.

Význam interferonů I. typu v obraně proti COVID19 dokladuje i další publikace z časopisu Science, v níž táž skupina autorů identifikovala genetické mutace typu „ztráta funkce genu“ – „loss of function“ v oblasti molekul zodpovědných za produkci interferonů I. typu u 3,5% ze 659 vyšetřených nemocných s těžkou pneumonií, a to autosomálně recesivního či dominantního typu dědičnosti. I tyto vrozené poruchy se mohou za života jedince projevit jen při expozici určitém druhu virových infekcí, např. tedy právě SARS-CoV-2.

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • incidence, mortalita • populárně naučné - nerecenzované

Úmrtnost na / s COVID19 a četnost dle rasy v USA

Celkově dosáhla americká úmrtnost z dat COVID-19 (agregovaných ve všech státech s dostupnými údaji a okresem Columbia) pro všechny rasové skupiny nová maxima:

1 z 1 500 černých Američanů (65,8 úmrtí na 100 000)

1 z 2 300 domorodých Američanů (43,2 úmrtí na 100 000)

1 z 3 100 Američanů původem z Pacifiku (32,7 úmrtí na 100 000)

1 z 3 200 Američanů původem z Jižní Ameriky (31,1 úmrtí na 100 000)

1 z 3 600 bílých Američanů (nebo 28,5 úmrtí na 100 000)

1 z 3 700 Američanů asijského původu (27,7 úmrtí na 100 000)

Černí Američané nadále mají nejvyšší celkovou úmrtnost. Od doby, kdy jsme začali tyto údaje vykazovat, míra úmrtnosti černých Američanů v USA nikdy neklesla pod dvojnásobek oproti všem ostatním skupinám (s výjimkou domorodých Američanů) a odhalila trvalou disproporcionalitu.

Nejnovější data potvrzují, že celková úmrtnost na/ s COVID-19 u černých Američanů je přibližně 2,3krát vyšší než u bílých a asijských Američanů, přibližně dvakrát vyšší než u latinoamerických obyvatel a obyvatel tichomořských ostrovů a 1,5krát vyšší než průměrná úmrtnost všech ostatních nezařazených skupin obyvatel. V poměru k úmrtnosti bělochů je úmrtnost černých Američanů dramaticky vyšší v těchto oblastech: v okrese Columbia (6krát vyšší), Kansas (5krát), Wisconsin (5krát), Michigan (4krát) a Missouri (4krát). Kromě toho překonává úmrtnost bělochů asi třikrát v Arkansasu, Illinois, New Yorku, Jižní Karolíně a Tennessee.

Ve srovnání s jejich zastoupením v populaci, vzhledem k tomu, co je známo z dostupných údajů: domorodí Američané umírají nad svým populačním podílem v Mississippi, Arizoně a nejdramatičtěji v Novém Mexiku.

Asijští Američané umírají nad svým populačním podílem v Nevadě.

Černí Američané umírají nad svým populačním podílem ve 29 státech a Washingtonu, D.C.

Latinoameričané umírají nad svým populačním podílem v Utahu, Nebraske, New Yorku, Wisconsinu, Illinois a Tennessee.

Bílí Američané umírají nad svým populačním podílem na ostrově Rhode Island, Connecticut, Maine, Idaho, Massachusetts, Oklahoma, Delaware, Nevada a Washington.

https://www.apmresearchlab.org/covid/deaths-by-race

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • incidence, mortalita • populárně naučné - nerecenzované • pro neodbornou veřejnost česky

Bagatelizace pandemie není na místě

Je jisté, že významnou roli sehrál postoj kontinentální Číny, která už od března 2019 o struktuře existujícího nebezpečného viru věděla / prosáklo to díky odvaze jednoho čínského vědce už v létě na virologicko – imunologické symposium. Ale, jak to na kongresech bývá, večernímu satelitnímu zasedání, jichž se zúčastnilo několik pospávajících lidí, nikdo nevěnoval pozornost. Přitom každý zkušený strukturální virolog musí díky struktuře regulačního genu, která je unikátní, a díky současné přítomnosti dvou genů / vazba na ACE 2 a transmembránovou proteinasu /, které se v přírodě vedle sebe nevyskytují, tomuto viru věnovat ihned zvýšenou pozornost. Proč se tyto geny nevyskutuji současně? Protože jsou charakteristická pro dva živočichy, netopýra a luskouna ostrovního, kteří ani ve stejném ekosystému spolu nežijí a míjejí se v čase i v prostoru.

Údajně první infikovaný / hledaný ! / pacient byl objeven v Číně 17. listopadu 2019, pak tam nastalo peklo, jehož existenci kontinentální Číňané prakticky až do konce ledna 2019 tajili stejně jako strukturu viru. Samozřejmě tehdy uváděná mortalita 4 – 6% sloužila i ke zdůvodnění represivních opatření a sama asi byla důsledkem zvýšené úmrtnosti např. v důsledku velmi špatných ekonomických podmínek. Bagatelizovat COVID-19 by bylo totéž jako bagatelizovat existenci nebezpečného SARS a MERS, se kterými však je není možné srovnávat, protože se z epidemiologického hlediska chovají zcela odlišně – kdo byl infikovaný, vážně onemocněl, a tudíž bylo možné obě onemocnění snadno limitovat, příprava vakcíny na SARS byla dokonce zastavena.

Zrádnost tohoto nového koronaviru SARS-CoV-2 spočívá v tom, že až 80 – 90 infikovaných lidí může být víceméně klinicky asympomatických / případně drobné respirační příznaky jako u 4 druhů koronavirů, které zde tisíce let v naší populaci cirkulují a působí onemocnění připomínající “ nachlazení „, přičemž prokázaní infikovaní lidé i lidé, kteří ještě ani test nemají pozitivní, mohou být masivními nosiči. Z epidemiologického hlediska se tedy tento virus chová jako chřipka a prakticky nejsme schopni ho lokalizovat. Díky své virové struktuře / zcela bez obdoby v přírodě je regulační gen, dále gen pro receptor vážící se s molekulou ACE 2 a s transmembránovou serinovou proteázou / proniká do nejrůznějších cílových buněk lidského těla, díky šíření kapénkovou infekcí především do dýchacích cest, zejména do distálních dýchacích cest a alveolů / pneumocyty II. typu /.

Molekula ACE má svouji “ vnitřní logiku “ – vyvolává vzestup TK a především vazokonstrikci s možným následným hypoxickým poškozením tkání, včetně generalizované endotelitidy a následné endoteliální dysfunkce, ale zároveň prostřednictvím regulace funkce gama Interferonu, jehož změny pozoroji při zvýšení či snížení sérového angiotensin konvertujícího enzymu v séru, již asi 5 – 6 let, “ zvýšení SACE – zvýšení gama IFN a obráceně. Transmembránová serinová proteinasa je regulována testosteronem, proto se asi mapa variant Y chromosomu v Evropě kryje s místem vyššího a nižšího výskytu těžkých forem COVIDU-19 / “ hranice na Rýnu “ /. Řada studií svědčí pro to, že muži léčení pro onemocnění prostaty inhibitory testosteronu, mají podstatně redukovanou možnost onemocnění COVIDEM-19.

Při aktivaci ACE 2 dochází nejdříve i při respirační formě COVIDU-19 k lokální vazokonstrikce a hypoxii, asi v 10% případů se však reakce generalizuje, postihuje prakticky všechny endothelie / endotelitis / trpící potom hypoxií, rozvíjí se endoteliální dysfunkce, cirkulující imunokomplexy tvořené protilátkou proti novému koronaviru a koronavirem nejsou v důsledku redukované funkce T lymfocytů fagocytovány, selhává fagocytární clearence, a imunokomplexy jsou deponovány do tkání, především do cévní stěny, kde indukuje vaskulitidu, pozměněná vnitřní cévní stěna pak indukuje i tvorbu autoprotilátek, především různé formy antifosfolipidových a antikardiolipinových autoprotilátek, které přispívají k vzniku tepenných i žilních trombů a embolů, po konsumpci srážecích faktorů pak se rozvíjí i disseminovaná intravaskulární koagulace / DIC / a za přispění SIRS a CARS dochází k extrémní tvorbě cytokinů, a to nekoordinovaně a jednotlivé cytokiny mají často i protichůdné účinky. Samozřejmě podobná imunopatologická reakce zabíjí infikované lidi i při jiných infekcích / “ odpověď organizmu “ /, ale zde je díky zapojeným imunologickým funkcím a zvláštní struktuře viru zcela odlišná.

Zradou COVIDu-19 je jednak jeho nevyzpytatelné epidemiologické chování, u 80 – 90% lidí nejsme prakticky schopni infekci zachytit / asymptomatičí nebo tzv. “ respirační forma “ /, u asi 10% lidí těžká, život ohrožující “ vaskulární forma „, která může skončit, zejména u predisponovaných / určitá onemocnění, genetický polymorfizmus,../ fatálně. Proč právě u těchto lidí, to nevíme. Studie z poslední doby ukazují, že u lidí, kteří prodělali infekci SARS-CoV-2, se u helper CD4+ T lymfocytů a u aktivovaných CD8+ cytotoxických T lymfocytů vytváří specifický receptor pro SARS-CoV-2, ale překvapením je, že i u lidí, kteří COVID-19 neprodělali, nacházíme si u 40 – 60% lidí tyto receptory na stejných typech CD lymfocytárních subpopulací. Snad je o zkříženou reakci s běžnými, v našem prostředí přítomnými, koronaviry, které nejsou nadány schopností indukovat onu “ vaskulární fázi “ /

Další otázkou jsou i mezi lymfocytárními receptory existující antiidiotypové sítě, podobně jako u protilátek, kdy každá lichá generace je namířena proti antigenu, tedy zde viru, každá sudá generace je “ vnitřním obrazem “ antigenu, tedy viru, se kterým se organizmus setkal tyto “ vnitřní obrazy mají pravděpodobně i určitý imunogenní potenciál ! Ale to už je trochu scifi.

Rubriky
• genetika • imunitní a hematopoetický systém • incidence, mortalita

Genetické predispozice, krevní skupiny a infekce SARS-CoV2

Článek více než 50 autorů ze Španělska, Itálie, Německa, Austrálie analyzuje spojitost COVID19 onemocnění u různých krevních skupin nemocných z Itálie a Španělska a s klastrem na 3. chromozomu. 

x

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • ostatní • plíce

Přednáška na téma: Patogeneze COVID-19

Konference „Co víme a nevíme o COVID aneb Nemoc není politika“ 26.5.2020

Jelikož virus SARS-CoV-2 není adaptován na člověka má onemocnění různé formy podle místa vstupu, infekční dávky, stavu imunity. Po obvyklé počáteční klinické symptomatologii (dle WHO, CDC, ECDC – horečka ≥38°C, kašel, dušnost) se tato nemoc mnoha tváří může vyvíjet jako:

  • infekce HCD/nasofaryngitida → vyléčení (samoúzdravné)
  • infekce DCD/pneumonie → vyléčení pozvolné (hospitalizace), bronchiální hyperreaktivita, plicní fibróza
  • komplikace (MODS) → vyléčení nejisté (ICU)

O průběhu nemoci u konkrétního člověka rozhoduje jeho zdatnost a stav imunity a velikost virové nálože (množství viru, doba expozice). Podrobněji patogenezi onemocnění rozebírám v přiložené přednášce.

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • populárně naučné - nerecenzované • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Přednáška na téma: SARS-CoV2 a imunitní systém

Konference „Co víme a nevíme o COVID aneb Nemoc není politika“ 26.5.2020

V autorském tandemu s Jaroslavem Svobodou jsme připravili souhrnný přehled specifické a nespecifické reakce imunitního systému na SARS-CoV2.

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém

Famotidin a možné mechanizmy účinku při léčbě COVID19

Američtí autoři spekulují o možných mechanizmech účinku famotidinu při onemocnění COVID19.

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Buněčná imunita a SARS-CoV2 – zásadní publikace

V renomovaném časopise Cells uveřejnili američtí autoři z Kalifornie, Severní Karolíny a Sinai Hospital z New Yorku článek o reakcích lidských T lymfocytů na SARS-CoV2 . V článku popisují metodiku kvantifikace množství virově specifických CD4 + a CD8 + T lymfcoytů. To poskytne poznatky o imunitě a patogenezi infekce SARS-CoV-2 pomůže navrhnout a vyhodnotit účinnost různých vakcín. Odhady imunity jsou také zásadní pro epidemiologickou kalibraci modelu budoucích sociálních distancujících opatření pro kontrolu pandemie. Modely se dramaticky liší v závislosti na tom, zda infekce SARS-CoV-2 vytváří samostatnou specifickou imunitu či zda existuje nějaká zkřížená imunita mezi SARS-CoV-2 a cirkulujícími sezónními „běžnými studenými“ lidskými koronaviry. Jedná se o 4 kmeny: HCoV-OC43, HCoV-HKU1, HCoV-NL63, a HCoV-229E.

Autoři podrobně vyšetřili 20 dospělých dobrovolníků, kteří se uzdravili po mírném průběhu COVID19, který nevyžadoval hospitalizaci.

Reakce CD4+ T lymfocytů na antigeny SARS-CoV-2: V vyšetřované sestavě byla jasná hierarchizace. Většina CD4+ T lymfocytů reagovala proti těmto antigenům: ORFs spike – 27%, M-21% a N-11% epitopům. Další CD4+ T lymfocyty, specifické pro SARS-CoV-2 reagovala na antigeny nsp3-5%, nsp4-5% a ORF8-5%. Procenta udávají relativní počet CD4+T lymfocytů reagujících na daný antigeny ze všech CD4+T lymfocytů reagujících na antigeny SARS-CoV-2. V průměru tedy 50% CD4+ T lymfocytů reagovalo na spike protein a 50% zbylé antigeny SARS-CoV-2 ORFeomu (open reading frames).

Reakce CD8+ T lymfocytů na antigeny SARS-CoV-2 byla na antigeny na výběžcích (spikes) z 26% a N protein – 12%. Významná reaktivita u 19 zkoumaných subjektů byla proti dalším antigenům: M (22%), nsp6 (15%), ORF8 (10%) a ORF3a (7%).

Autoři potvrdili též korelaci mezi titrem protilátek IgG, IgM a IgA a specifickou buněčnou odpovědí T lymfocytů CD4+ a CD8+. Čím vyšší byl titr protilátek tím lepší byla buněčná odpověď.

Autoři také detekovali T lymfocyty zkříženě reagující s non-spike antigeny SARS-CoV-2 až u 50% zdravých jedinců, kteří neprodělali COVID-19. Toto zjištění podporuje ideu, že v lidské populaci existuje  potenciál  paměťové buněčné imunity díky expozici běžným tzv. studeným koronavirům.

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • kardiovaskulární systém • ostatní • plíce

Proč a jak přechází těžší respirační infekce SARS-CoV-2 do obrazu ARDS a onemocnění jiných orgánů?

V této úvaze navrhuji pravděpodobnou možnost a příčiny tohoto vývoje.

K přechodu do ARDS = severe COVID pravděpodobně dochází při rozvoji generalizovaného postižení endotelu= endotelitidě s následnou endotelovou dysfunkcí, vaskulitidou. Dochází k depozice nefagocytovaných imunokomplexů „specifická potilátky + SARS-CoV-2„ v endotelu. Vznikají též nejrůznější antifosfolipidové a antikardiolipidové autoprotilátky tzv. antifosfolipidový syndrom a rozvíjejí se tepenné i žilní trombózy, které embolizují do velkého i malého oběhu. Dochází k rozvoji
disseminované intravaskulární koagulace (DIC) s následným možným krvácením – např. do CNS, mozkovým infarktům, k selháním ledvin etc..