Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování

Reakce imunitního systému po různých typech vakcín proti SARS-CoV-2

V září 2020 uveřejnili v časopise Nature tři autoři (imunolog, infekciolog a patolog) z Kanady přehledný článek popisující možné a předpokládané reakce imunitního systému na virus SARS-CoV-2 a také na různé typy očkování proti infekci virem SARS-CoV-2.

Přestože zbývá ještě mnoho k dokonalému prozkoumání imunitní reakce na infekci SARS-CoV-2, je velmi pravděpodobné, že se liší od reakce na vakcínu.

První reakce na infekci je stejná jako u SARS či MERS a spočívá v supresi vrozené imunitní odpovědi včetně reakce dendritických buněk, a tlumí produkci interferonu typu I a typu III. tato schopnost může vysvětlovat delší inkubační dobu (2-12 dnů). Delší období nekontrolované replikace viru je nejspíše příčinou následné dysregulované zánětlivé odpovědi u některých jedinců. Tyto případy se vyznačují výrazně zvýšeným počtem zánětlivých monocytů a neutrofilů v krvi a monocytů CD14 + CD16 + makrofágův dýchacích cestách a zvýšením systémové hladiny zánětlivých cytokinů a chemokinů.

V článku jsou podrobně rozebrány imunitní reakce na všechny typy vakcín. Podrobněji ale excerptujeme v češtině jen část týkajících se již schválených mRNA vakcín.

mRNA vakcíny jsou neinfekční a jsou syntetizovány transkripcí in vitro bez mikrobiálních ( virových molekul. To umožňuje jejich rychlou a levnou produkci a opakované očkování a indukuje silnou produkci specifických protilátek proti S protein ale i primárni odpověď CD4 + T buněk u většiny účastníků preklinické a klinické studie. Tyto vlastnosti odlišují mRNA vakcíny od živých oslabených virových vakcín, inaktivovaných virových vakcín, podjednotkových vakcín a rekombinantních virových vektorových vakcín, pokud jde o bezpečnost, účinnost a problémy antivirové imunity.
V říjnu 2020 bylo klinických studiích 6 vakcín COVID-19 založených na mRNA a 4 vakcíny COVID-19 založené na DNA, přičemž 27 takových vakcín (16 vakcín založených na mRNA a 11 založených na DNA ) bylo v preklinickém vývoji. Pfizer a BioNTech také vyvinuly lipidové nanočástice, které bezpečně dopraví mRNA kódující S protein RBD (známý jako BNT162b1) do buněčné cytoplazmy.

Rubriky
• incidence, mortalita, statistické analýzy • karanténa, vakcíny, očkování • populárně naučné - nerecenzované

Vedlejší účinky očkování s následným úmrtím – zpráva norské lékové agentury

15. ledna uveřejnila Norská léková agentura (obdoba Státního ústavu pro pro kontrolu léčiv – SÚKL) zprávu o 23 úmrtích klientů středisek s pečovatelskou službou starších 80 let v krátké době po očkování přípravkem Comirnaty (BioNTec/Pfizer). Hlavními klinickými příznaky byla zvýšená teplota a zvracení., dyspnoe a únava

Ve zprávě tato agentura upozornňuje, že v klinické studie BioNTec/Pfizer nebyli zařazeni nemocní s nestabilním nebo akutním onemocnění a jen velmi málo dobrovolníků starších 85 let. V zářízeních, ve kterých došlo k úmrtí po očkování umírá cca 400 klientů týdně.

Následkem těchto úmrtí Norská agentura pro kontrolu léčiv upraví doporučení pro vakcinaci týkající se starších a křehkých (frail) osob.

https://legemiddelverket.no/nyheter/covid-19-vaccination-associated-with-deaths-in-elderly-people-who-are-frail

https://legemiddelverket.no/english/covid-19-and-medicines/vaccines-against-covid-19/reported-suspected-adverse-reactions-of-covid-19-vaccines

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • populárně naučné - nerecenzované • portály, deklarace, petice

Kritéria a pokyny k očkování dle CDC.gov a CDC.europa.eu

Hlavní odlišnost je postoj k nemocným, kteří již prodělali onemocnění COVID19. Text CDC na adrese https://www.cdc.gov/vaccines/covid-19/info-by-product/clinical-considerations.html uvádí:

V odstavci s nadpisem „Vaccination of persons with a SARS-CoV-2 infection or exposure ..“ pododstavec „Persons with a current or prior history of SARS-CoV-2 infection“ je uvedeno

Data from clinical trials indicate that mRNA COVID-19 vaccines are safe in persons with evidence of a prior SARS-CoV-2 infection. Vaccination should be offered to persons regardless of history of prior symptomatic or asymptomatic SARS-CoV-2 infection. Viral testing to assess for acute SARS-CoV-2 infection or serologic testing to assess for prior infection solely for the purposes of vaccine decision-making is not recommended.

Anamnézu týkající se předchozí infekce tedy nepovažuji za významnou pro vhodnost provedení vakcinace.

V přiloženém souboru ohledně strategio vakcinace a určování priorit a pořadí při vakcinace obvytelstva v EU a UK z konce prosince 2020 též není zmíněno odsouvání vakcinace nemocných s již prodělaným onemocněním na pozdější období.

https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/covid-19-vaccination-and-prioritisation-strategies-eueea

Zde se uvádí v oddíle: Practical considerations

People with previous COVID-19 infection were not excluded from Phase 3 trials, and there is no current evidence of harm or absence of efficacy. As the exact duration of natural immunity from COVID-19 infection is currently unknown, at this stage it is advisable not to exclude people with previous COVID-19 infection from vaccination. Nevertheless, these aspects need to be followed up and updated according to the emerging evidence.

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • populárně naučné - nerecenzované • pro neodbornou veřejnost

Návrh kritérií pro očkování v ČR

Dle České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP

KOHO NEOČKOVAT

  1. Neočkovat zatím osoby, které prokazatelně onemocnění COVID-19 prodělaly v minulosti (potvrzené PCR testem), pokud byly stanoveny a detekovány specifické IgG/IgA protilátky v období více než 3 měsíce po onemocnění.
  2. Neočkovat osoby, které prodělávají akutní infekční onemocnění jakéhokoliv původu (tj. příznakové osoby – teplota, kašel, rýma, pneumonie, průjmy atd.), a to a nejméně 2 týdny po odeznění příznaků.

KOHO OČKOVAT

U seniorů nad 75 let preferujeme jednoznačně očkování (pokud neprodělali prokazatelně coronavirovou infekci viz bod 1) bez dalšího zkoumání zdravotního stavu kromě případné aktuálně probíhající jakékoliv
infekce viz bod 2).

Osoby s imunosupresí, s autoimunnitními onemocněními (RS, Crohn atd), alergiky, mladistvé atd. viz podrobněji ve stanovisku odborné společnosti v příloze.

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování

Rozdělení vakcín dle typů, výhody a nevýhody u COVID19

Celovirionové vakcíny (atenuovaná nebo usmrcená vakcína) obsahují oslabený či usmrcený patogen. Atenuované vakcíny nejsou vhodné pro lidi s imunosupresí. ( Výhody a nevýhody podrobněji https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-whole-virus-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )

Vektorové vakcíny (využívající replikující se nebo nereplikující se virový vektor) – neobsahují antigen, ale virus, který je zbavený části genetické informace, způsobující onemocnění. Modifikovaný virus infikuje lidské buňky a předán jim instrukce aby vytvářeli velké množství antigenu, který pak spouští imunitní reakci. Sem patří již používané vakcíny ruská vakcína Sputnik V (vektor je adenovirus typu Ad5 a Ad26) a čínská vakcína CanSino Biologics ( vektor je adenovirus typu Ad5). Čínské vakcíny od firmem Sinovac Biotech CoronaVac i Sinotec využívají atenuované viry. V posledním stádiu klinikých zkoušek je tzv. oxfordská vakcína AZD1222 od firmy Astra Zeneca (oslabený adenovirus, postihující šimpanze). Výhody a nevýhody podrobněji https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-viral-vector-based-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )

Proteinové vakcíny (subjednotková = „subunit“) adjuvovaná vakcína nebo vakcína na bázi viru podobných částic) – vakcíny s proteinovou subjednotkou obsahují specifické izolované proteiny z virových nebo bakteriálních patogenů. Další typy jsou polysacharidové vakcíny obsahují řetězce molekul cukru (polysacharidy) nacházející se v buněčných stěnách některých bakterií nebo konjugované subjednotkové vakcíny váží polysacharidový řetězec na nosný protein, aby se pokusily posílit imunitní odpověď. Mají minimální vedlejší učinky a jelikož neobsahují virus jsou relativně stabilní. Nevýhodou je, že mohou vyvolat pouze tvrobu protilátek a ne buněčnou imunitu, jelikož neobsahují tzv „pathogen-associated molecular patterns“. Někdy se proto podávají adjuvans stimulující imunitu a / nebo se podává druhá tzv. „booster“ dávka. (Výhody a nevýhody podrobněji: https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-protein-subunit-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )

DNA, RNA vakcíny = nukleotidové vakcíny – používají část genetické informace patogenu – DNA nebo RNA, která má pokyny pro výrobu konkrétního proteinu z patogenu. Ten pak ý imunitní systém rozpozná jako antigen. Dosud nikdy nebyl tento typ vakcín použit u lidí. Jakmile je DNA nebo RNA uvnitř buňky a začne produkovat antigeny, tento se zobrazí na jejím povrchu, kde je může detekovat imunitní systém. To vyvolá reakci, která zahrnuje killer T lymfocyty, které vyhledávají a ničí infikované buňky, stejně jako B lymfocyty produkující protilátky a hellper T lymfocyty, které podporují produkci protilátek.

Výroba RNA vakcíny je snažší než DNA vakcín, jelikož část genomu je možné syntetizova chemicky ze šablony v laboratoři, bez potřeby jakýchkoli bakterií nebo buněk. RNA vakcíny kódují antigen do mRNA (messenger) či saRNA (self-amplifying RNA), které mají přechodnou životnost. Proto neexistuje žádné riziko jeho integrace s naším vlastním genetickým materiálem a tento typ je tedy i bezpečnější než DNA vakcíny. Oba typy v USA v emergency režimu schvalovaných vakcín Pfizer-BioNTech i Moderna (mRNA-1273): patří do této kategorie. (https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-nucleic-acid-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )

Dokument ministerstva zdravotnictví k plánovanému očkování – draft k veřejné diskuzi ze září 2020

Další informace

https://www.who.int/publications/m/item/draft-landscape-of-covid-19-candidate-vaccines

https://gmoinfo.jrc.ec.europa.eu/gmo_browse.aspx

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • ostatní

Tabulkový přehled 6 používaných a 46 zatím neschválených vakcín

Krátký článek sumarizuje ve dvou přehledných tabulkách schválené a vyvíjené vakciny a různé inciativy a sdružení sledující a podporující vývoj vakcíny proti infekci SARS CoV-2. První tabulka popisuje vakcíny, které získaly regulační povolení nebo schválení. Druhá tabulka sumarizuje vakcíny v klinických studiích fáze 1-3 a některé slibné kandidáty na vakcínu v raném vývoji.

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • ostatní • populárně naučné - nerecenzované • portály, deklarace, petice • psychika, sociologie

10 důležitých oblastí pro úspěšné zvládnutí pandemi COVID-19

Aktuální pandemie koronaviru staví naši společnost před obrovské výzvy, které jsou v celé řadě oblastí a směrů zcela nové a bezprecedentní. Letos v dubnu jsme vyjádřili své výhrady k prezentování nového virového onemocnění Covid-19. Učinili jsme tak jako lékaři a odborníci z různých oblastí medicíny, neboť jsme přesvědčeni, že úspěšné překonání jakékoliv pandemie, tedy i současné pandemie Covid-19, musí být vždy postaveno na komplexním, celostním přístupu ke zdraví člověka a aspektům zdravotní péče.

Apelovali jsme především na uvážlivé postupy, racionálnost, fakta a odmítali jsme akcentaci paniky, strachu a chaosu. Nyní prožíváme další fázi pandemie a jsme přesvědčeni, že je několik důležitých oblastí, které jsou pro její úspěšné potlačení důležité.

Podrobný popis a zdůvodnění podpory jednotlivých níže zmíněných oblasti je v přiloženém dokumentu.

Podpora a poděkování zdravotnickému a sociálnímu personálu a dobrovolníkům
Podpora ministra zdravotnictví a dalších kroků pro rozvolňováníPodpora cílených a individualizovaných opatření

Podpora co nejrychlejšího návratu dětí do škol

Podpora dobrovolného, nikoliv povinného testování klientů pobytových zařízení sociálních služeb

Podpora pro přesné nakládání s informacemi a jejich přesnou interpretaci

Podpora komunikační a mediální uvážlivosti, vedoucí ke zklidňování situace

Podpora vědeckým projektům, které přináší naději v boji s Covidem-19

Podpora všem občanům, kteří se potýkají s důsledky koronavirové pandemie

Podpora vyváženosti priorit

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • populárně naučné - nerecenzované • portály, deklarace, petice • věkové skupiny

Restriktivní opatření v době pandemie a jejich nebezpečí pro společnost

1) Na rozdíl od krátkodobých kalamit (např. povodní) jsou onemocnění a epidemie typu COVID-19 vleklé záležitosti. Mimořádná i jiná opatření tedy nejsou „dočasná“ v horizontu týdnů, ale přenastavují poměry, vztahy a způsoby jednání dlouhodobě, mnohdy nevratně. Mohou tak uvolnit prostor horším hrozbám a škodám, než jaké představuje COVID-19 či v budoucnu jiná virová epidemie. Tím důležitější je ucelené posouzení rizik a dopadů přijímaných opatření – nemůže a nesmí jít o pohled z jednoho úhlu, jedné skupiny odborníků. COVID je nejen virová nákaza, ale také závažný psychosociální patogen.

2) Vleklá restriktivní opatření mají zcela mimořádný dopad na vzdělanost, sociální a pracovní návyky u dětí zvláště v prvních ročnících základních škol, ale také u přestupových ročníků. Ukazuje se, že distanční výuka, jako každá metoda, má i velké problémy a nenahrazuje tradiční model školní docházky – zvláště když „škola“ není „fabrika na znalosti“ (ty lze slušně nasypat i distančně), ale proces socializace, dosahování lidskosti a snižování sociálních rozdílů. Dlouhodobé restrikce vzdělávacího a výchovného procesu by tedy musely být podloženy mimořádně průkaznými důvody – rozhodně vážnějšími, než jaké nyní přinesl COVID-19, což ještě nebylo zřejmé na jaře, ale je zjevné nyní.

3) Zdraví, zdravím podmíněná kvalita života i příčiny úmrtí nemají jen biologický rozměr „tělesných“ onemocnění, mají též rozměry duševní, sociálně ekonomické či exsistenciální. Člověka lze zahubit stejně virovou nákazou jako navozením úzkosti a deprese, vyloučením ze společnosti, zpřetrháním vztahů, sociálním úpadkem, zbídačením, ztrátou životního smyslu. Nejen COVID, ale neméně protikovidová opatření vnesla do společnosti strach, závažná omezení, ohrožení mezigeneračních vztahů i další zmíněná rizika. Problém nestojí (jak se někdy zcestně naznačuje) tak, zda normalizaci společensko ekonomického života obětujeme životy ohrožených lidí, ale jak minimalizujeme celkový počet úmrtí, ztráty na životech ze všech souvisejících příčin.

4) Od počátku epidemie se akcentuje vztah ke starším dospělým lidem ve věku 65+. Z obecného faktu, že od zhruba 35-40 let se v závislosti na věku zvyšuje závažnost, komplikovanost, úmrtnost nejrůznějších onemocnění, úrazů, zdravotnických výkonů i zátěží (stresů) obecně se odvodily různé formy „zvláštního přístupu“ nad určitý věk (uplatnil se věk 65 let). Znovu a znovu se objevují návrhy na různá plošná, věkově skupinová opatření – jednou domněle ochranná, jindy zjevně diskriminační – i realizace těchto návrhů, a to bez ohledu na fakt, že většina starších lidí tato opatření nepotřebuje, je jimi poškozována, onemocnění COVID-19 překonává obdobně jako většina lidí mladších. Dochází k nebezpečné věkové segregaci, diskriminaci a ke vzbuzení mylného zdání, že starší lidé jsou obecně „neduživí“, nevýkonní, nepřínosní, že vůči nim lze postupovat jinak než vůči většinové společnosti. To je v rozporu s požadavkem, aby každý člověk (bez ohledu na rasu, gender, vyznání, věk, atd.) byl posuzován individuálně jako jedinec. Jinak se v obecném povědomí otevře cesta k hrozivým důsledkům. Upozorňujeme např. na velmi dobře formulované německé eticko právní stanovisko z letošního roku k medicínskému postupu při vyčerpání vzácných zdrojů, např. kapacit intenzivní péče. Jasně požaduje nezbytnost individuálního posouzení potřeb konkrétního člověka a odmítá jako zcela nepřijatelné skupinové přístupy na základě např. věku, genderu, ale také základní choroby, kterou mohou být lidé např. (i mylným) záznamem ve stále rozsáhlejších zdravotnických registrech kompromitováni. Braňme se cílevědomě věkové segregaci a diskriminaci, která k nám může vstoupit v „rouchu pozitivní ochrany“.  

5) Vleklá epidemie COVID-19 jako každý dlouhodobý proces prochází různými stádii a fázemi. Nejde o stále stejnou „epidemii COVID-19“, ale o její konkrétní fáze lišící se např. rozsahem nákazy, úrovní populační imunity, „agresivitou“ virů, připraveností společenských systémů atd. Tomu by měla odpovídat i přijímaná opatření. Pokud jsou uplatňovaná např. pozdě, takže spadají již do jiné fáze, do jiné situace, stávají se neúčelná či dokonce nebezpečná. Tak je tomu např. s frekventním testováním protilátek či antigenů. Kromě jiných výhrad jde o to, že na jaře, kdy byl výskyt onemocnění sporadický, mělo smysl se snažit rozsáhlým testováním a izolováním eliminovat zdroje nákazy a zabránit jejímu šíření a proniknutí do rizikových zařízení pro vysoce oslabené lidi. Pokud se do podzimu stala nákaza komunitní, široce rozšířenou, a současně se ukázalo, že v ohrožených zařízeních není tak nebezpečná, jak se zdálo, ztrácí tato strategie opodstatnění.

6) Vypjatá situace s masivním mediálním pokrytím logicky vede k řadě vystoupení a prohlášení, mnohdy vzájemně protichůdných. Velmi apelujeme sami na sebe i na všechny své kolegy, leckdy letité přátele jen nyní s rozdílnými názory na COVID-19: „kroťme své vášně, svá nadšení i opojení ze světel kamer“, buďme uvážliví a berme ohled na dopady našich proklamací, kterými se často snažíme více „porazit oponenty“ a pohladit své ego, než prospět lidem, společnosti, hledání optimálního postupu v neujasněné situaci. Všude ve světě jsou protichůdné názorové tábory reprezentované věhlasnými jmény – hledejme mezi sebou shodu na středových postupech, argumentujme pokorně ze svého úhlu pohledu, nikoliv z pozice jediné úplné „Pravdy“, vyjadřujme pochybnosti, požadujme podklady a vysvětlení, ale omezme kategorické apely na základě pouhých domněnek či dílčích spekulací. Buďme lidští a psychoterapeutičtí, nikoliv psychotraumatizující vůči široké veřejnosti, kterou naše vize (jakkoliv se zhusta nenaplní) i názorové rozpory děsí a znejišťují.

7) Kritické myšlení a svobodná diskuse, tyto zásadní výhody a zbraně naší civilizace, vyžadují spolehlivé údaje, „tvrdá data“, nikoliv „idoly“, interpretace, rozvinuté narativy. Naléhavě upozorňujeme a žádáme o nápravu: ani vysoce kvalifikovaným, nezpochybnitelně seriozním odborníkům či uskupením se od počátku epidemie nedaří získat základní zdrojová data, aby bylo možné vědecky pracovat na korektivech, alternativních scénářích, vědecky diskutovat apod. Nedaří se ani uplatnit návrhy na upřesnění některých pojmů, jejichž matení vytváří zavádějící obraz skutečnosti. Zvláště je nutné odlišit bezpříznakové nákazy virem SARS-COV (většina případů), lehké půběhy bez závažných objektivních nálezů rtg anebo laboratorních, středně těžké průběhy s pozitivními nálezy, které ale bez ohledu na to, zda jsou ošetřovány doma (případně v pobytovém zařízení) nebo krátce v nemocnici nevyžadují invazivní péči, těžké průběhy vyžadující invazivní postupy. Právě tak je třeba alespoň zhruba, orientačně odlišovat případná úmrtí „na COVID“ od úmrtí „s COVIDEM“ (např. na cévní mozkovou příhodu, akutní srdeční infarkt, závažný úraz, v terminálním stádiu orgánových selhání apod.). Zatím trvá monopol dat a interpretací, před kterým naléhavě varujeme.

8) Řešení závažných problémů, k nimž epidemie COVID-19 nesporně patří, vyžaduje ucelená provázaná řešení, kvalitní logistiku. Jinak může dojít v dobré víře k narůstání problémů. Upozorňujeme v této souvislosti např. na mimořádná opatření nařizující frekventní testování klientů i zaměstnanců v pobytových zařízeních sociálních služeb, aniž by byly domyšleny metodologie provádění či řešení situace, pokud by byl v řadě zařízení uveden do karantény kritický počet zaměstnanců, za něž neexistuje náhrada.  Opomenuto v takové situaci bylo např. umožnění práce bezpříznakových lidí při použití dostatečných osobních ochranných pomůcek – jinak hrozí „exekutivou navozený kolaps systému“.

9) Podobně neuvědomovaně nedomyšlená se jeví opatření prolamující právní, respektive lidskoprávní záruky. Doporučujeme, aby u všech mimořádných i dalších opatření byl tento aspekt obligátně posuzován (obdobně jako se u legislativních návrhů posuzují ekonomické, ekologické či genderové dopady), aby ani nedostatečně obezřetnou formulací nedošlo k pootevření vrátek pro manipulace a diskriminace. Součástí lidskoprávní obezřetnosti by měla být preference doporučení před nařízeními, respektování zodpovědnostní subsidiarity, např. v pobytových zařízeních sociálních služeb, jejichž ředitelé většinou prokázali nejen zodpovědnost, ale také realističtější znalost poměrů a větší akceschopnost než centrální orgány, a také respektování svobodné vůle včetně zodpovědnosti za chybná rozhodnutí (např. v souvislosti s omezováním pohybu u tzv. rizikových skupin obyvatel). Upozorňujeme např. na „dobře myšlené, ale protiprávní“ časté omezení pohybu obyvatel v domech s pečovatelskou službou (DPS). Apelujeme na jasné zachování dominance etických a právních norem nad biologickým řízením společnosti.

10) Při všech humanitárních katastrofách je cílem nejen zachránit životy, ale také zachovat společenskou infrastrukturu, hodnotový a společenský systém. To se týká v našem případě a se zvláštním důrazem na normální vývoj dětí zachování rodinného fungování, mezigenerační komunikace a podpory, vzdělávacího a výchovného systému, ale také kulturního, tělovýchovně sportovního a spirituálního života a jistě také ekonomického fungování s důrazem nejen na hrubý domácí produkt a celkovou zaměstnanost, ale neméně též na existence a komunitní význam malých firem a živností.

Pokusme se překlopit společenskou realitu ČR (nejen) v době COVID-19 od strachu a bojů znesvářených protistran k hledání kompromisního konsenzu a dlouhodobě neudržitelný systém restrikcí, zákazů a nařízení motivovaných biologicky k udržitelnému systému sociálně kulturního prospívání na základě umírněných, lidsky i společensky citlivých opatření k minimalizaci úmrtí cestou kriticky uvážlivé informovanosti a doporučení. Jinak to bez závažných lidských i společenských ztrát nezvládneme.       

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • ostatní • populárně naučné - nerecenzované

Rozbor pro a proti šíření infekce SARS-CoV2 mezi mladou zdravou částí populace

V článku z časopisu The Economist porovnávají jeho autoři lékařské a společenské argumenty autorů a signatářů dvou odborných prohlášení určených též veřejnosti.

Great Barrington Declaration (https://www.covidfakta.eu/covid-a-popularne-naucne-clanky/barringtonska-deklarace/)

John Snow Memorandum (https://www.covidfakta.eu/ostatni/rozbor-pro-a-proti-sireni-infekce-sars-cov2-mezi-mladou-zdravou-casti-populace/).

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • ostatní • portály, deklarace, petice

John Snow Memorandum – musíme jednat nyní

https://www.johnsnowmemo.com

Memorandum převážně anglických vědců a lékařů má 4.11.2020 cca 4500 podpisů.

Je pojmenované dle Johna Snowa, anglického epidemiologa a jednoho ze zakladatelů moderní epidemiologie v 19. století, který vyvinul teorii přenosu cholery vodou. V roce 1854 přesvědčil úřady, aby odstranily rukojeť vodních pump a pokusily se omezit přenos cholery během vypuknutí v Londýně. Většinu svého života věnoval zlepšování veřejného zdraví.

Memorandum je reakcí na Great Barrington Declaration a vyjádřením nesouhlasu s jejími tvrzeními. (https://www.covidfakta.eu/ostatni/barringtonska-deklarace/ ). O této výzvě autoři memoranda tvrdí: “ Jedná se o nebezpečný klam nepodporovaný vědeckými důkazy“.

Autoři dále uváději v časopise The Lancet, že vzhledem k rychlému šíření v Evropě a USA je nutné zavést restrikce, které následně umožňují snížení čísla R. Poté je nutné provádět rychlou detekci lokalizovaných ohnisek a rychlou reakci prostřednictvím efektivního a komplexního vyhledávání, testování, sledování, izolace. Požadavek na cílenou ochranu nejvíce ohrožené skupiny považují za uskutečnitelný jen za cenu velkých obětí. Zdůrazňují, že vytoření „herd immunity“ je v krátkém čase velmi obtížné. Jedním z argumentů je obava o velké množství lidí, kteří budou mít po prodělané infekci bez hospitalizace na JIP sužováni chronickými obtížemi nazývanými souhrně „long COVID“. (vizd zde )

Zde je anglický text deklarace a následně ještě komentovaný podrobnější člínek z časopisu The Lancet.

Severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 (SARS-CoV-2) has infected more than 35 million people globally, with more than 1 million deaths recorded by the World Health Organization as of Oct 12, 2020. As a second wave of COVID-19 affects Europe, and with winter approaching, we need clear communication about the risks posed by COVID-19 and effective strategies to combat them. Here, we share our view of the current evidence-based consensus on COVID-19.

SARS-CoV-2 spreads through contact (via larger droplets and aerosols), and longer-range transmission via aerosols, especially in conditions where ventilation is poor. Its high infectivity(1) combined with the susceptibility of unexposed populations to a new virus, creates conditions for rapid community spread. The infection fatality rate of COVID-19 is several-fold higher than that of seasonal influenza(2) and infection can lead to persisting illness, including in young, previously healthy people (ie, long COVID(3)). It is unclear how long protective immunity lasts(4) and, like other seasonal coronaviruses, SARS-CoV-2 is capable of re-infecting people who have already had the disease, but the frequency of re-infection is unknown(5). Transmission of the virus can be mitigated through physical distancing, use of face coverings, hand and respiratory hygiene, and by avoiding crowds and poorly ventilated spaces. Rapid testing, contact tracing, and isolation are also critical to controlling transmission. The World Health Organization has been advocating for these measures since early in the pandemic.

In the initial phase of the pandemic, many countries instituted lockdowns (general population restrictions, including orders to stay at home and work from home) to slow the rapid spread of the virus. This was essential to reduce mortality(6),(7) prevent health-care services from being overwhelmed, and buy time to set up pandemic response systems to suppress transmission following lockdown. Although lockdowns have been disruptive, substantially affecting mental and physical health, and harming the economy, these effects have often been worse in countries that were not able to use the time during and after lockdown to establish effective pandemic control systems. In the absence of adequate provisions to manage the pandemic and its societal impacts, these countries have faced continuing restrictions.

This has understandably led to widespread demoralisation and diminishing trust. The arrival of a second wave and the realisation of the challenges ahead has led to renewed interest in a so-called herd immunity approach, which suggests allowing a large uncontrolled outbreak in the low-risk population while protecting the vulnerable. Proponents suggest this would lead to the development of infection-acquired population immunity in the low-risk population, which will eventually protect the vulnerable. This is a dangerous fallacy unsupported by scientific evidence.

Any pandemic management strategy relying upon immunity from natural infections for COVID-19 is flawed. Uncontrolled transmission in younger people risks significant morbidity(3) and mortality across the whole population. In addition to the human cost, this would impact the workforce as a whole and overwhelm the ability of healthcare systems to provide acute and routine care.

Furthermore, there is no evidence for lasting protective immunity to SARS-CoV-2 following natural infection(4) and the endemic transmission that would be the consequence of waning immunity would present a risk to vulnerable populations for the indefinite future. Such a strategy would not end the COVID-19 pandemic but result in recurrent epidemics, as was the case with numerous infectious diseases before the advent of vaccination. It would also place an unacceptable burden on the economy and healthcare workers, many of whom have died from COVID-19 or experienced trauma as a result of having to practise disaster medicine. Additionally, we still do not understand who might suffer from long COVID(3). Defining who is vulnerable is complex, but even if we consider those at risk of severe illness, the proportion of vulnerable people constitute as much as 30% of the population in some regions(8). Prolonged isolation of large swathes of the population is practically impossible and highly unethical. Empirical evidence from many countries shows that it is not feasible to restrict uncontrolled outbreaks to particular sections of society. Such an approach also risks further exacerbating the socioeconomic inequities and structural discriminations already laid bare by the pandemic. Special efforts to protect the most vulnerable are essential but must go hand-in-hand with multi-pronged population-level strategies.

Once again, we face rapidly accelerating increase in COVID-19 cases across much of Europe, the USA, and many other countries across the world. It is critical to act decisively and urgently. Effective measures that suppress and control transmission need to be implemented widely, and they must be supported by financial and social programmes that encourage community responses and address the inequities that have been amplified by the pandemic. Continuing restrictions will probably be required in the short term, to reduce transmission and fix ineffective pandemic response systems, in order to prevent future lockdowns. The purpose of these restrictions is to effectively suppress SARS-CoV-2 infections to low levels that allow rapid detection of localised outbreaks and rapid response through efficient and comprehensive find, test, trace, isolate, and support systems so life can return to near-normal without the need for generalised restrictions. Protecting our economies is inextricably tied to controlling COVID-19. We must protect our workforce and avoid long-term uncertainty.

Japan, Vietnam, and New Zealand, to name a few countries, have shown that robust public health responses can control transmission, allowing life to return to near-normal, and there are many such success stories. The evidence is very clear: controlling community spread of COVID-19 is the best way to protect our societies and economies until safe and effective vaccines and therapeutics arrive within the coming months.

We cannot afford distractions that undermine an effective response; it is essential that we act urgently based on the evidence.