Autor: Jakub Čivrný

Rubriky
• genetika • incidence, mortalita, statistické analýzy • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Varianty SARS-CoV-2 – aktuální zpráva WHO

Onemocnění COVID-19 mělo a má významný vliv na lidské zdraví na globální úrovni, postihlo velké množství lidí, způsobilo závažná onemocnění spojená s dlouhodobými zdravotními dopady, zapříčinilo úmrtí a nadměrnou úmrtnost především mezi lidmi vysokého věku a zranitelnými jedinci, přerušilo poskytování běžné zdravotnické péče, narušilo cestování, obchod, vzdělávání a další společenské aktivity a v širším kontextu mělo negativní vliv na fyzické a duševní zdraví.

D614G

Mutace genu kódující tzv. spike protein se objevila již na přelomu ledna a února 2020 a během několika měsíců nahradila původní kmen SARS-CoV-2 nalezený v Číně, a v období června 2020 již tvořila tato varianta globálně dominující formu viru. Studie prokázaly, že je tato varianta více infekční a snadněji se šíří. Na druhou stranu nezpůsobuje více závažná onemocnění, nemá vliv na efektivitu laboratorního testování, léčbu, vakcinaci a nevyžaduje odlišná preventivní opatření.

Cluster 5

Varianta nalezená v Dánsku v srpnu a září 2020 u norků chovaných na farmách, která byla později přenesena i na člověka, dostala označení Cluster 5. Jednalo se o kombinaci do té doby nepopsaných mutací. U této formy panovaly obavy, že by mohla mít vliv na snížení imunitní ochrany po prodělané infekci nebo očkování. Studie v tomto směru ještě probíhají. Dánské úřady identifikovaly doposud pouze 12 případů nákaz člověka a nezdá se, že by se tato forma výrazně šířila.

VOC 202012/01

SARS-CoV-2 VOC 202012/01 (Variant of Concern, year 2020, month 12, variant 01) je varianta hlášená úřady ve Spojeném království 14. prosince 2020. Varianta obsahuje změny ve 23 nukleotidech a nesouvisí vývojově s formou SARS-CoV-2 tou dobou cirkulující ve Velké Británii. Kde a jak tato varianta vznikla není jasné. Původně byla objevena v jižní Anglii a během několika týdnů začala nahrazovat ostatní formy viru jak v jižní Anglii, tak v Londýně. 26. prosince byla tato varianta zaznamenána napříč Spojeným královstvím. Podle prvotních analýz se varianta VOC 202012/01 snadněji přenáší, ale způsobuje onemocnění stejné závažnosti. Jedna z forem mutací VOC 202012/01 (69/70del) má vliv na PCR diagnostiku (test prokazující přítomnost genu S), ale většina celosvětově používaných testů PCR není touto formou ovlivněna. Mutace nemá významný dopad na antigenní testování. Ke 30. prosinci 2020 byla identifikovaná přítomnost VOC 202012/01 v pěti z celkových šesti světových regionů WHO.

501Y.V2

Úřady v Jihoafrické republice ohlásily 18. prosince 2020 objev nové varianty SARS-CoV-2, která se rychle šířila ve třech provinciích. Varianta dostala označení podle mutace N501Y a nese název N501Y.V2. U varianty nalezené ve Spojeném království byla popsána sice také mutace N501Y, ale vývojová analýza virů potvrzuje, že se jedná o dvě odlišné varianty. Varianta N501Y.V2 začala v Jihoafrické republice rychle nahrazovat jiné formy viru. Byla u ní zjištěna vyšší virová nálož u nemocných.

Posouzení míry rizika

Každý virus, SARS-CoV-2 nevyjímaje, mutuje. Některé z mutací mohou přinášet zvýšenou nakažlivost viru nebo jiný průběh onemocnění. Četnost mutací je přímo úměrná počtu nákaz člověka a zvířat. Proto snížení počtu přenosů vede zároveň i ke snížení počtu mutací.

Varianta VOC 202010/01 vedla ke zvýšení reprodukčního čísla ve Velké Británii a varianta 501Y.V2 rychle nahradila jiné formy viru v Jihoafrické republice. Předběžné studie prokázaly, že je varianta 501Y.V2 spojena s vyšší virovou náloží. První poznatky dále ukazují, že tyto varianty nemají vliv na charakter klinických projevů onemocnění a jejich tíži. Přesto vyšší počet nákaz znamená i vyšší počet hospitalizací a úmrtí.

Doporučení WHO

WHO ve světle nových událostí doporučuje posílení zavedených opatření včetně epidemiologického sledování a strategického testování, trasování kontaktů, sledování ohnisek a zlepšení protiepidemických opatření k zamezení šíření koronaviru.

WHO nabádá země k systematickému sekvenování virů SARS-CoV-2 a sdílení výsledků.

Doporučení ohledně cestování

  • Lidé s potvrzenou nákazou nebo podezřením, a jejich kontakty, by neměly cestovat.
  • Osoby s jakýmikoliv příznaky onemocnění by neměly cestovat, pokud laboratorní testy nevyloučily COVID-19.
  • Osoby, které se necítí dobře, by měly cestování odložit.
  • Lidé s rizikem závažného průběhu nákazy, tj. osoby nad 60 let nebo osoby s komorbiditami (např. onemocnění srdce, rakovina, cukrovka) by měly cestování odložit.
  • Osoby žijící v oblastech, kde byla zavedena komunitní karanténní opatření, by neměly cestovat v jiných než nezbytně nutných případech.

WHO | SARS-CoV-2 Variants

Rubriky
• genetika • incidence, mortalita, statistické analýzy • věkové skupiny

Komplikace onemocnění COVID-19 v těhotenství

Studie Světové asociace perinatální medicíny zkoumala vliv infekčního onemocnění COVID-19 na těhotné a novorozence. Do studie se mezi 1. únorem a 30. dubnem 2020 a zapojilo 73 center z 22 zemí světa. Ve zkoumané kohortě bylo 388 těhotných matek s pozitivním testem RT-PCT na SARS-CoV-2.

Výsledky studie

43 z 388 (11,1 %) vyžadovalo intenzivní péči a 36 (9,3 %) umělou plicní ventilaci. 3 z 388 (0,8 %) matek zemřelo.

V době analýzy dat studie bylo 122 z 388 žen stále ještě těhotných. Ze zbývajících 266 těhotných porodilo živé dítě 251 matek (94,4 %). Předčasný porod před 37. týdnem gestačního stáří byl zaznamenán u 70 z 266 matek (26,3 %), z nich čtyři pětiny bylo indukováno a jedna pětina nastala spontánně. Šest matek porodilo mrtvý plod.

Z 251 živě narozených dětí zemřelo 5 novorozenců (2,0 %). Pouze u jednoho živě narozeného dítěte z 251 (0,4 %) byla prokázána pozitivita RT-PCR. Dítě bylo asymptomatické

Z 266 dokončených těhotenství byla zaznamenána perinatální úmrtnost 4,1% (porod mrtvého plodu + úmrtí dítěte do jednoho týdne věku), kdy 10 matek mělo klinické projevy COVID-19 v době příjmu a jedna byla asymptomatická.

Nezávislými prediktory těžkého průběhu (přijetí na JIP, nutnost použití umělé plicní ventilace nebo úmrtí) byly:
  •  symptomy infekce COVID-19 v době příjmu oproti ženám bez symptomů (aOR 5,11; 95% CI 1,11-23,6)
  • dušnost v době příjmu (aOR 3,68; 95% CI 1,58-8,58)
  • zvýšená hladina laktát dehydrogenázy (LDH) (aOR 4,13; 95% CI 1,54-11,1)

Slabé stránky studie

Slabou stránkou retrospektivní studie bylo to, že nebyla randomizovaná a neměla kontrolní skupinu. Zkoumanou populaci tvořily především ženy s podezřením na onemocnění COVID-19, a tím pádem v ní bylo nízké zastoupení asymptomatických pacientek. Další limitací je fakt, že analýza byla provedena pouze ve vysokopříjmových a středněpříjmových zemích.

Implikace práce

Fyziologické adaptační procesy v těhotenství představují riziko závažnějšího průběhu virové pneumonie s vyšším rizikem úmrtí a nemocnosti matky, jako je tomu u chřipky nebo planých neštovic.

Doposud publikovaná data ukazují relativně vysoké riziko předčasného porodu u COVID-19 nemocných matek, ale nepřináší důkaz vertikálního přenosu (přenos z matky na dítě) ani zvýšeného rizika úmrtí matky. Ve zkoumané kohortě byla popsána tři úmrtí symptomatických pacientek (0,8 %). Smrtnost během epidemie španělské chřipky byla pro srovnání odhadována na 3% v normální populaci a na 37 % u těhotných.

Další informace

Ve studii jsou dále uvedena detailní demografická data, přehled symptomů, laboratorních nálezů a informace o farmakologické léčbě nemocných.

https://obgyn.onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1002/uog.23107

Rubriky
• incidence, mortalita, statistické analýzy • léčba, léky, ostatní • populárně naučné - nerecenzované • portály, deklarace, petice, odborné diskuze

Kolik lidí usmrtil coronavirus? Boj badatelů s odhadem úmrtnosti

Badatelé bojují s odhadem úmrtnosti, zatímco pandemie pokračuje. Článek v časopise Nature popisuje obtíže při hledání skutečné úmrtnosti v souvislosti s onemocněním COVID-19.

Posun úmrtnosti

K odhadu úmrtnosti při epidemiích je používán posun úmrtnosti. Jedná se o srovnání aktuální úmrtnosti v určitém období s průměrnou úmrtností v tomto období za posledních pět let. Z věrohodných dat z více než 30 zemí vyplývá nárůst úmrtnosti o téměř 600 000. Oficiální data ale evidují úmrtí v souvislosti s COVID-19 pouze u přibližně 413 000 osob. Z těchto poznatků ale nelze učinit zjednodušený závěr, že úmrtnost na COVID-19 je o polovinu větší, než ukazují statistiky. Situaci komplikuje celá řada faktorů.

Některá úmrtí v souvislosti s COVID-19 nejsou správně zaznamenána anebo došlo k nárůstu jiných příčin úmrtí.

Komplikující faktory v odhadu úmrtnosti

V množině všech nadměrných úmrtí jsou započítáni kromě pacientů, kteří oficiálně zemřeli na COVID-19 i ti, kteří sice zemřeli také na COVID-19, ale o jejich infekci se nevědělo. Pak jsou zde nemocní, kteří zemřeli kvůli COVID-19, ale příčina úmrtí byla úplně jiná – zde se totiž objevuje vliv snížené dostupnosti zdravotní péče, když například zdravotní systém kvůli redukovaným kapacitám nebyl schopný zajistit stávající zdravotní péči v plném rozsahu. Další roli v úmrtí v nepřímé souvislosti s COVID-19 sehrál vliv opožděné léčby z důvodu odkladu vyhledání lékařské péče pacienty (například je evidován nárůst úmrtí na infarkt myokardu). V menší míře mohou mít vliv i evidovaný nárůst případů domácího násilí, nárůst úmrtnosti na plicní embolii a ischemickou cévní mozkovou příhodu vzniklou ve spojitosti s onemocněním COVID-19. Tato souvislost nebyla zpočátku známa (https://www.covidfakta.eu/category/covid-a-cns/). Dále mohou statistiku komplikovat případy, ve kterých pacienti zemřeli s COVID-19, ale příčina úmrtí byla úplně jiná.

Další komplikující faktor v opačném směru je pokles úmrtnosti na některé specifické příčiny – například pokles počtu úmrtí při dopravních nehodách v dobách plošných karanténních opatření anebo na chřipku z důvodu zvýšených hygienických opatření. Tento pokles úmrtnosti může maskovat část nárůstu úmrtí na COVID-19 v množině nadbytečných úmrtí.

Excess deaths – zvýšení počtu úmrtí ve srovnání s předchozími roky

Analyzovat co nejpřesněji úmrtnost v souvislosti s COVID-19 potrvá roky po odeznění pandemie. Přesné vyhodnocení však nebude možné nikdy. Velkou neznámou jsou totiž chybějící statistické údaje ze středně a nízce rozvinutých zemí. Ve velké části světa jsou totiž data podhodnocená, protože se v řadě zemí neumírá v nemocnici, ale doma mimo systém zdravotní péče.

https://www.nature.com/articles/d41586-020-02497-w

Rubriky
• léčba, léky, ostatní • populárně naučné - nerecenzované • portály, deklarace, petice, odborné diskuze

Orálně-fekální přenos SARS-CoV-2

Současné důkazy potvrzují, že hlavní cestou přenosu jsou kapénky od nakažených jedinců, které mohou vzniknout ve stadiu před rozvojem klinických projevů nebo v symptomatickém stadiu.

Analýza CEBM (Centra medicíny založené na důkazech) Oxfordské univerzity přináší shrnutí relevantních prací přinašející důkazy, že virus SARS-CoV-2 může infikovat také gastrointestinální trakt a dále se z něj šířit.

Část pacientů nakažených virem SARS-CoV-2 (přibližně 12 %) má gastrointestinální příznaky (průjem, nauzeu, zvracení). Asi dvě pětiny (41 %) COVID-19 pozitivních pacientů vylučuje virus ve stolici. Vylučování viru stolicí trvá déle, než je přítomnost viru v nosohltanu. Byla potvrzena i přítomnost životaschopných virových částic ve stolici.

Zdravotnická zařízení

Mnoho vzorků nemocničních povrchů a vzduchu během pandemie v Londýně obsahovalo virovou RNA. Většina RNA pozitivních vzorků byla sice nalezena v místech obývaných COVID-19 nemocnými, ale 45 % pozitivních vzorků bylo nalezeno v místech, která nebyla bezprostředně obývána nemocnými. Kontaminované povrchy byly nejčastěji nalézány na klávesnicích, židlích a dávkovačích desinfekcí. Životaschopný virus se z povrchů ani ze vzduchu získat nepodařilo.

Stěry povrchů ze zdravotnického centra ve Wuhanu vykazovaly nejčastější míru pozitivity virové RNA v případě jednotky intenzivní péče (32 %), o něco méně na gynolologicko-porodnickém oddělení (28 %) a 20 % bylo nalezeno na oddělení vyhrazeném pro pacienty s COVID-19. Nejčastěji kontaminovanými povrchy byly tiskárny, klávesnice a kliky od dveří. Nejčastěji kontaminovanými ochrannými prostředky byly rukavice a dávkovače desinfekce.

Ve zdravotnickém zařízení v Singapuru byla testována přítomnost virové RNA pomocí RT-PCR. Nebyla zkoumána viabilita. Ve dvou zkoumaných pacientských pokojích, ve kterých se léčili nemocní s COVID-19, byly všechny vzorky negativní po provedeném běžném úklidu. V jednom pacientském pokoji s nemocnými, byly vzorky odebrány před úklidem. Zde byla zjištěna pozitivita výsledků u 13 z 15 povrchů v pokoji a 3 z 5 vzorků z toalety.

Detailně zpracovaná analýza provedená v únoru v Číně zkoumala vzorky stěrů z povrchů ve čtyřech náhodně vybraných trojlůžkových izolačních pokojích, v traktu oddělení a v částech vyhrazených pro personál. Nález RT-PCR pozitivních vzorků byl dokumentován dominantně na pacientských toaletách. Jeden slabě pozitivní vzorek vzduchu byl nalezen v traktu oddělení. Souhrn pozitivních nálezů z pokojů ukazuje obrázek. Práce zapadá do narůstajícího množství důkazů, že přenos nákazy probíhá i kontaktním přenosem. Zdůrazňuje význam hygieny rukou a desinfekce povrchů v boji s nákazou.

Odpadní vody

Virus je nalézán v odpadních vodách. Viabilní virové částice přetrvávají déle při nižších teplotách (14 dní při 4 °C, 2 dny při 20 °C).

Virus SARS-CoV-2 byl nalezen ve vzorcích odpadní vody ve Španělsku 41 dní před ohlášením prvního případu nákazy v zemi. Ve zmražených vzorcích vody (testována přítomnost 5 virových antigenů) byla zjištěna pozitivita již ve vzorcích z března 2019. Výsledky potřebují ověření. Nelze vyloučit falešnou pozitivitu metody PCR.

První pozitivní vzorek odpadních vod v Miláně byl zjištěn tři dny po identifikaci prvního nakaženého v Lombardii ve městě Codogno.

První pozitivní vzorky odpadních vod byly nalezeny pět dní po ohlášení prvních nakažených v Holandsku. Identifikace pozitivních vzorků byla možná při prevalenci onemocnění v populaci 1/100 000 nebo i nižší.

Kontrola odpadních vod tak může být citlivou metodou k monitoraci cirkulace viru v populaci. Virové částice v odpadních vodách nejsou velmi pravděpodobně viabilní.

Chlorování vody je nejefektivnějším nástrojem proti koronavirům ve vodě.

SARS-CoV-2 and the Role of Orofecal Transmission: Evidence Brief

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • léčba, léky, ostatní • portály, deklarace, petice, odborné diskuze

COVID-19 u zvířat

Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE) zveřejňuje na svém webu doporučení a odpovědi na nejčastější otázky týkající se onemocnění COVID-19 u zvířat.

Organizace uvádí, že zvířata mohou být nakažena virem SARS-CoV-2. Jsou popsány nákazy psů, koček a norků, kteří se nakazili kontaktem s nemocnými lidmi. Nákaza se u koček projevuje respiračními a gastrointestinálními příznaky. Infekce norků chovaných na zvířecích farmách se projevuje respiračními příznaky a zvýšenou úmrtností. Nejnáchylnější k onemocnění jsou dle doposud získaných informací kočky. U koček chovaných v laboratorních podmínkách byl prokázán také přenos mezi kočkami navzájem. Přenos v laboratorních podmínkách byl pozorován i u fretek. Jejich onemocnění mělo mírnější průběh než u koček. Nakazit se mohou také křečci a makakové. Psi mívají mírnější projevy než kočky.

Ačkoliv jsou zvířata náchylná k infekci patogenem SARS-CoV-2, nejsou zvířata hnacím motorem pandemie. Zvířata mohou nakazit člověka, ale z epidemiologického hlediska není tento přenos významný.

Doporučení pro nemocné nebo COVID19 suspektní pacienty:

Je doporučeno omezení kontaktu se zvířaty.

Nemocní by neměli sdílet se zvířaty jídlo.

Neměli by se nechat od zvířat olizovat.

Péči o domácí mazlíčky by měli svěřit zdravým členům domácnosti.

Pokud musí nemocní pečovat o domácí mazlíčky sami, je doporučováno dodržování hygienických opatření včetně nošení ústenky, pokud je to možné.

Zvířata žijící v domácnosti s nemocnými lidmi nebo lidmi v domácí karanténě by neměla opouštět domov. Měla by být dodržována stejná karanténní opatření jako u lidí.

Na stránkách OIE jsou publikovány i konkrétní zprávy o nákazách domácích zvířat i zvířat chovaných v zajetí včetně divokých šelem.

https://www.oie.int/en/scientific-expertise/specific-information-and-recommendations/questions-and-answers-on-2019novel-coronavirus/

https://www.oie.int/en/scientific-expertise/specific-information-and-recommendations/questions-and-answers-on-2019novel-coronavirus/events-in-animals/

Rubriky
• incidence, mortalita, statistické analýzy • karanténa, vakcíny, očkování • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

COVID-19: Odhad rizika

Článek vydaný v Journal of Chemical Health and Safety komplexně shrnuje doposud známá fakta o viru SARS-Cov-2 a onemocnění COVID-19. Srovnává některé vlastnosti viru s jinými viry, jako je například SARS-CoV-1 způsobující onemocnění SARS, MERS-CoV způsobující onemocnění MERS nebo Influenza A, která je původcem chřipky. Věnuje se infekčním dávkám, nakažlivosti onemocnění, schopnosti viru setrvávat v životaschopném stavu v prostředí a smrtností onemocnění. Zabývá se možnostmi eliminace rizika nákazy a testováním. Popisuje také epidemiologickou situaci v USA a porovnává vývoj se situací v jiných státech. Uvádí některé konkrétní zdokumentované případy tzv. superšiřitelů a hromadných přenosů na veřejných akcích.

Některá zajímaví fakta z článku podložená citacemi vědeckých prací jsou uvedena níže:

Vylučování viru do dýchacích cest u nakaženého člověka nastává asi 2,5 dne před vznikem příznaků. Vrcholí 0,6 dne před vznikem příznaků.

Reprodukční číslo (počet lidí, které jeden nemocný nakazí) bylo při epidemii v Číně opraveno na 5,7, zatímco dříve bylo odhadováno jen na 2,2.

Během vzniku a šíření epidemie v Číně nebyla většina případů onemocnění zdokumentována. Za většinu přenosů byli zodpovědní asymptomatičtí nemocní.

Stabilita viru SARS-Cov-1 v prostředí je podobná jako u viru SARS-Cov-2, což značí, že stabilita viru není příčinou rapidního rozvoje pandemie COVID-19 ve srovnání s onemocněním SARS.

V samotném závěru článku autor poukazuje na to, že čas, který jsme od doby vzniku onemocnění jako SARS a MERS měli, jsme efektivně nevyužili k přípravě na další epidemie.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7216769/

Rubriky
• genetika • pro neodbornou veřejnost

Původ viru SARS-CoV-2

Virus SARS-CoV-2 je sedmým známým coronavirem, který vyvolává onemocnění u člověka. Některé coronaviry způsobují jen lehká onemocnění (viry HKU1, NL63, OC43 and 229E), jiné způsobují onemocnění s těžším průběhem (SARS-CoV, MERS-CoV a SARS-CoV-2).

Objevují se různé teorie o původu tohoto zatím posledního coronaviru SARS-CoV-2. V článku, který byl zveřejněn v časopise Nature Medicine, popisují vědci nejpravděpodobnější scénáře vzniku viru založené na analýze jeho genetického materiálu (genomu) a biochemických experimentech.

Virus SARS-CoV-2 má vysokou afinitu (ochotu se vázat) k receptorům ACE2. Receptory ACE2 se nachází v těle člověka, ale taky koček a některých dalších zvířat. Tato vazba viru k receptoru ACE2 je nutná k proniknutí virových částic do buňky hostitele. Počítačové analýzy, které umí vědci vytvořit, ale předpovídají spíše slabou interakci mezi tímto konkrétním virem a lidským receptorem ACE2. Je proto nepravděpodobné, že by virus vzniknul účelovou manipulací genomu, protože tato forma viru neměla být vhodná k vazbě na receptor. Vysoká afinita viru SARS-CoV-2 je tak podle vědců velmi pravděpodobně důsledkem přírodního výběru.

První teorie

První teorií vzniku je přírodní výběr proběhlý u zvířete s následným přenosem již „hotového“ viru na člověka. Vzhledem k tomu, že většina prvních případů byla vázána na trh Huanan ve Wuhanu v Číně, je pravděpodobné, že nějaký zvířecí zdroj byl na tomto místě přítomen. Virus SARS-CoV-2 je navíc z 96 % podobný coronaviru, který byl izolován z netopýra. Tento „netopýří“ virus se ale ještě neumí efektivně vázat na lidský receptor ACE2. Jiný podobný coronavirus, byl prokázán u luskounů ilegálně importovaných do čínské provincie Guangdong. Tento virus vykazuje velmi vysokou podobnost v mechanismu, který viru SARS-CoV-2 umožňuje silnou interakci se zmíněným lidským receptorem ACE2. Tento silný vazebný mechanizmus tedy vytvořila sama příroda, a to u luskounů.

Druhá teorie

Druhou teorií vzniku je prvotní přenos zvířecího viru na člověka následovaný přírodním výběrem během mezilidském přenosu. Všechny doposud analyzované genomy SARS-CoV-2 ukazují k jednomu společnému předkovi. Sekvenování (zjišťování pořadí nukleových bází v nukleových kyselinách) ukazuje na vznik viru někdy na přelomu listopadu a prosince 2019, což odpovídá i prvním zjištěným případům. Tato druhá teorie předpokládá určité přechodné období nerozpoznaných nákaz člověka zvířecím virem následovaných krátkými řetězci mezilidských přenosů.

Třetí teorie

Autoři jako teoretickou možnost zmiňují neúmyslný únik viru z laboratoře. Coronaviry jsou v laboratorních podmínkách zkoumány ve více zařízeních a byly popsány případy úniků. Mutace, které viru zajišťují snadný přenos na člověka tak teoreticky mohly vzniknout při vnášení viru do tkáňových kultur.

https://www.nature.com/articles/s41591-020-0820-9

Rubriky
• karanténa, vakcíny, očkování • pro neodbornou veřejnost • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Přežívání viru ve vzduchu v kapénkách vzniklých při řeči

Článek publikovaný ve Sborníku Národní akademie věd Spojených států amerických se zabývá možností šíření nákazy vzduchem drobnými kapénkami, které vznikají při řeči.

Je prokázáno, že ve slinách jsou částice viru SARS-CoV-2 přítomny i u asymptomatických pacientů. Autoři pomocí laseru v laboratorních podmínkách zjišťovali množství kapének, které při řeči vznikají.

Průměrně docházelo ke vzniku přibližně 1000 kapének za vteřinu. Objem kapének a jejich množství rostl s hlasitostí řeči. Velikost tvořených kapének měla vliv na délku setrvání ve vzduchu a množství virových částic v kapénce. Menší kapénky obsahují sice menší virovou nálož, ale zůstávají ve vzduchu déle. Delší setrvání kapének ve vzduchu umocňuje zmenšení jejich objemu rychlým vypařováním tekutiny z těchto kapének.

Autoři také vypočítávají, jaká virová nálož je přítomna v jedné kapénce. Například v kapénce o velikosti 10 µm před vyschnutím je přítomna jedna virová částice s pravděpodobností 0,37 %, v kapénce o velikosti 50 µm pravděpodobnost přítomnosti jedné virové částice je již vyšší, a to 37 %.

Autoři odhadují, že při řeči vzniká za vteřinu nejméně 1000 kapének obsahujících virové částice, které zůstávají v neproudícím vzduchu při pokojové teplotě a nízké relativní vlhkosti více než 8 minut.

Rozdílem od běžného života je provedení testu v laboratorních podmínkách při absenci proudění vzduchu. Test byl prováděn při nízké relativní vlhkosti vzduchu, která má vliv na zrychlení vysychání kapének, a tím na delší setrvání kapének ve vzduchu. Drobným rozdílem od našich podmínek může být i fakt, že zkoumána byla anglická věta: „Stay healthy.“, kde právě slabika „th“, která v češtině chybí, má produkovat nejvíce kapének.

Zatím není známo, jakou virovou nálož by musel člověk vdechnout, aby virus způsobil onemocnění COVID-19. Podle názoru autorů práce ale představují tyto kapénky významnou cestu přenosu viru SARS-CoV-2. Tento názor nemají zatím vědecky potvrzen.

Práce se nezabývá vlivem používání ústenek na případné snížení virové nálože.

https://www.pnas.org/content/early/2020/05/12/2006874117

Rubriky
• pro neodbornou veřejnost • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Stabilita viru SARS-CoV-2

Studie hongkongských autorů zkoumala schopnost viru SARS-CoV-2 přežít v různých podmínkách. Zkoumán byl vliv teploty prostředí a vliv materiálu, na který byly virové částice naneseny.

Virus přežívá velmi dlouho v nízkých teplotách. Například při teplotě 4 °C byla prokázána přítomnost životaschopných virových částic ve tkáňové kultuře i za 14 dní od aplikace. Naopak při vyšších teplotách dochází relativně rychle k inaktivaci viru. Při teplotě 56 °C došlo k inaktivaci viru za 30 minut a při teplotě 70 °C již za 5 minut.

Při studiu vlivu materiálu na délku „přežití“ viru při pokojové teplotě bylo zjištěno, že virus „přežívá“ velmi dlouho na zevním i vnitřním povrchu chirurgické masky (více než 7 dní). Životaschopné částice viru na nerezové oceli a plastech nebyly zjištěny po 7 dnech, na skle a bankovkách po 4 dnech, na opracovaném dřevě a na textilu nebyly prokázány po 2 dnech. Nejkratší doba existence životaschopného viru byla zaznamenána na papíru do tiskárny a papírových kapesnících (3 hodiny).

Zdá se, že materiály s hladkým povrchem svědčí viru lépe. Důležitý rozdíl od běžných podmínek je ten, že byla zkoumána jedna kapénka o velikosti 5 µl (0,005 ml), ale infekční nálož při mezilidském kontaktu může být výrazně vyšší. Dalším, tentokrát pozitivním rozdílem od běžného života je ten, že pouhá detekce životaschopného viru v laboratorních podmínkách ještě nutně neznamená, že materiál musí nést potenciál nakazit člověka.

https://www.thelancet.com/journals/lanmic/article/PIIS2666-5247(20)30003-3/fulltext

https://www.thelancet.com/cms/10.1016/S2666-5247(20)30003-3/attachment/cb3624c2-996e-4202-a337-5cf60df1021e/mmc1.pdf