Rubrika: • plíce

Rubriky
• CT, rtg, sono a MR • kardiovaskulární systém • plíce • psychika, sociologie

Dlouhodobé následky prodělaného onemocnění COVID19 (plicní funkce, HRCT a subjektivní obtíže)

Kolektiv čínských autorů publikoval v lednu 2021 v časopise Lancet analýzu nálezů u dosud největší dlouhodobě sledované skupiny hospitalizovaných nemocných s COVID19. Pacienti s COVID-19 propuštění z nemocnic mohou mít přetrvávající příznaky a často si stěžují na špatnou kvalitu života. V popisované studii autoři podrobně analyzují subjektivní obtíže u 1733 nemocných (průměrný věk 57 let, 52 % muži) . U 390 z nich proběhlo též kontrolní vyšetření plicních funkcí, HRCT a sonografie žil dolní končetiny a břicha s odstupem 6 měsíců od propuštění z nemocnice.

76% pacientů uvedlo alespoň jeden příznak 6 měsíců po onemocnění a podíl byl vyšší u žen. Nejběžnějšími příznaky byly únava nebo svalová slabost a potíže se spánkem. Navíc 23% pacientů uvedlo při následném sledování úzkost nebo depresi.
CT bylo velmi podrobně semikvantitativně hodnoceno, každý z 5 plicních laloků byl ohodnocen stupněm 1-5 dle % postižení z celkového objemu plicního parenchymu. Pacienti se závažnějším klinickým průběhem mají celkem logicky také vyšší kontrolní skóre abnormalit na CT – nejčastější morfologické změny jsou zvýšení denzity typu mléčného skla a nález nepravidelných retikulárních a lineárních změn v plicním parenchymu. Procento pacientů s abnormální plicní difúzí je též vyšší u těch, kteří prodělali těžší akutní onemocněním.
V analýze s více proměnnými mají ženy a účastníci studie se stupnicí závažnosti 5–6 vyšší riziko poškození difúze plic a častější subjektivní obtíže (úzkosti nebo deprese a únavy nebo svalové slabosti).

Nalezy-u-nemocnych-s-COVID19-s-hospitalizaci-po-6-mesicichStáhnout

Rubriky
• CNS • ledviny • plíce

Mechanizmus postižení mozku u COVID19 experimentální studie


. Autoři popisují distribuci proteinu S1, odděleného od vlastního viru (podjednotka spike proteinu), a jeho schopnost překonat „blood brain“ bariéru (BBB). Intravenózně injikovaný protein S1 (I-S1) byl vychytáván v různých orgánech, včetně plic, sleziny, ledvin a jater. Absorpce I-S1 byla nejvyšší v játrech a v plicích. Jde o experimentální studii na na myších uveřejněnou v prosinci 2020 v časopise Nature Neuroscience
V mozku myší byl protein I-S1 degradován a do 30 minut po injekci přestoupil polivna podaného množství stěnu kapilár. To naznačuje, že I-S1 vstupuje přes BBB neporušený, ale nakonec je degradován v mozku. Zde způsobí uvolnění cytokinů, které vyvolají zánětlivou reakci a následnou neurotoxicitu.
V závislosti na pohlaví myší bylo vychytávání protein I-S1 vyšší v bulbus olfacotirus, játrech a ledvinách u samců a ve slezině u samiček. Při intranazálním podání bylo množství proteinu v CNS 10x nižší, než při intravenózním podání.

Autoři vyvolali u myší zánětlivý stav injekcí lipopolysacharidu (LPS) a zjistili, že zánět zvýšil absorpci I-S1 v mozku i v plicích (kde byla absorpce zvýšena o 101%). Zánět může zvýšit toxicitu S1 pro plicní tkáň zvýšením absorpce,virového proteinu I-S1 a totéž platí pro jeho průnik do mozku, „pravděpodobně kvůli narušení BBB“.

Rubriky
• incidence, mortalita, statistické analýzy • kardiovaskulární systém • ledviny • plíce

Pozdní komplikace nemocných hopitalizovaných s COVID19

Ve studi bylo sledováno 47780 hospitalizovaných pacientů s COVID-19 (průměrný věk 65 let, 55% mužů) , propuštěných nejpozději 31. srpna 2020, a tatko skupina byla statisticky srovnávána s s kontrolní skupinou s obdobnou klinickou i demografickou skladbou. Po dobu 140/153 dnů byla sledována úmrtnost ze všech příčin a diagnózy respiračních, kardiovaskulárních, metabolických, ledvinových a jaterních nemocí či opakovaná přijetí do nemocnice. Počet opakovaných přijetí byl u nemocných s prodělaným COVID-19, 3,5 krát (3,4 – 3,6) větší, než v kontrolní skupině. Počet úmrtí přepočtený na 1000 osob byl u nemocných s prodělaným COVID-19 7,7krát (7,2 – 8,3) větší.

Ve srovnání s běžnou populací byli jedinci s prodělaným COVID-19 ve věku ≥ 50 let, častěji muži, žijící v sicálně slabé oblasti, bývalý kuřáci, s nadváhou či obézní. Jednotlivci vyžadující hospitalizaci na JIP měli následně po propuštění vyšší výskyt respiračních onemocnění a cukrovky, ale opak byl pravdivý pro mortalitu, opakované přijetí do nemocnice a MACE (major adverse cardiovascular event). Článek dosud neprošel recenzním řízením a nebyl přijat k publikaci.

Epidemiology_of_post-COVID_syndrome_following_hospStáhnout
Rubriky
• CT, rtg, sono a MR • plíce • věkové skupiny

Predikce 30denní mortality u mladších nemocných s COVID-19 dle CT skóre

30 nemocných mladších 50 let bez komorbidit z Iránu, kteří byli přijímání v těžším stavu, mělo po potvrzení nákazy provedeno vstupní CT a dle rozsahu a morfologickéhob typu změn na CT určeno tzv. CT severity skóre. To dle autorů spolehlivě předpovídá krátkodobou mortalitu v následujících 30 dnech.

CT severity skóre: Každý z 5 plicních laloků byl zhodnocen ve škále 0 až 4 takto; 0: nepostižený, 1: 1 %–25 % 2: 26 %–50 %, 3: 51 %–75
%, 4: 76 %–100 % postiženého parenchymu typickými změnami pro virovou pneumonii (GGO, crazy paving, consolidation).

predikce-mortality-u-mladsich-nemocnych-s-COVID19-dle-CT-severity-skoreStáhnout
Rubriky
• CT, rtg, sono a MR • plíce

Rozbor znaků na CT u virových pneumonií a COVID-19 – metanalýza

Autoři provedli metanalýzy všech publikací popisující znaky virových pneumonií na CT. Zařazeny byly publikace popisující CT nálezy u imunokompetentní pacientů starších 16 let s virovou pneumonií, vyšetřených do 14 dnů od začátku obtíží s pozitivním průkazem COVID-19, adenovirus, chřipku A, rhinovirus, parainfluenzu nebo respirační syncyciální virus. Byly zahrnuty jen publikace analyzující více než 10 pacientů a CT znaky se souhrnnou prevalencí s 95% intervalem spolehlivosti (95% CI). Z 2263 publikací bylo vybráno 96 a po jejich analýze splnilo výše uvedená kritéria 33 článků.

• Nejčastější CT znaky COVID19 pneumonií : zastínění typu mléčného skla (GMO), kombinace GMO a konsolidace, bilaterální změny, periferní distribuce a postižení dolního laloku
• Nejčastějšími CT znaky virové pneumonie jiné než COVID: kombinace GMO a konsolidace, poté zastínění typu mléčného skla, bilaterální změny, náhodnou nebo difúzní distribuce a postižením dolního laloku.
• Pneumonie COVID-19 vykazovala ve srovnání s non-COVID virovou pneumonií vyšší prevalenci periferní distribuce a postižení horních a středních laloků

Přeloženo do jednoduché mluvy – na základě CT typu změn nálezu není možné spolehlivě odlišit pneumonii COVID-19 vs. non-COVID virovou pneumonii.

CT-ZNAKY-COVID-VS-JINE-VIROVE-PNEUMONIE-METAANALZYAStáhnout

Rubriky
• CNS • CT, rtg, sono a MR • genetika • léčba, léky, ostatní • ledviny • plíce

Doporučení = guidelines léčby COVID19

https://www.covid19treatmentguidelines.nih.gov/

Aktuální přehled doporučení léčby COVID19 v 215 stránkové publikaci opakovaně zveřejňují američtí autoři – panel vedou dva lékaři z NIH, Bethesda a jeden lékař z Weill Cornell Medicine, NY. Celkem se na publikaci podílí dalších 30 vysoce erudovaných lékařů z amerických univerzit a výzkumných institucí. Předposlední update byl proveden 9.10.2020, poslední 22.10.2020. Byla doplněna sekce „Therapeutic management“ s podrobnější diskuzí k indikaci podávání a k dávkování remdesviru a dexamethasonu a sekce o léčbě HIV+ pacientů s infekcí COVID19 a sekce „COVID a influenza“

V sekci klinických příznaků byla doplněna data a doporučení k léčbě perzistujících obtíží po prodělané infekci. V sekci léčby těžce nemocných (critically ill) byly doplněny podsekce „Sedation management“ a „Post-Intesive Care Syndrom“. Na konci každé sekce je uvedeno mnoho zdrojové literatury s elektronickými odkazy.

Coronavirus-treatment-guidelinesStáhnout
covid19treatmentguidelines-22.rijna-2020Stáhnout

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • plíce • testování (rRT-PCR, IgG, IGM, IgM, T-CD4+, CD8+)

Závažný průběh pneumonie mají nemocní s autoprotilátkami proti interferonům I

Mezinárodní skupina více než 70 autorů publikovala v časopise Science 24.9.2020 článek o přítomnosti autoprotilátek IgG proti interferonu typu I minimálně u 10 % nemocných, u kterých infekce SARS-CoV2 proběhla formou těžké pneumonie. U 101 z 987 analyzovaných nemocných s život ohrožujícím průběhem COVID19 byly přítomné protilátky proti některému ze tří podtypů interferonu I. typu. Současně tento typ protilátek nebyl prokázán ani u jediného nemocného z 663 jedinců s
asymptomatickým průběhem nebo s mírnou infekce SARS-CoV-2. U zdravých jedinců byly protilátky nalezeny jen u 4 z 1227 vyšetřených.

Jedná se o tzv. fenokopii vrozených poruch imunity v systému interferonů, tedy poruchu, která mimikuje vrozenou, geneticky podmíněnou chybu v produkci interferonů typu I. Neutralizační protilátky proti interferonům mohou vést ke stejnému funkčnímu důsledku, jako když se interferony netvoří na základě genetických mutací (proto označení „fenokopie“). U zkoumané sestavy pacientů s COVID19 pneumonií ve věku 25-87 let mělo neutralizační protilátky proti interferonům 12,5 % vyšetřených mužů a 2,6 % žen. Přítomnost autoprotilátek proti interferonům se nemusí klinicky projevit, dokud se pacient nesetká s určitým typem virové infekce.

Význam interferonů I. typu v obraně proti COVID19 dokladuje i další publikace z časopisu Science, v níž táž skupina autorů identifikovala genetické mutace typu „ztráta funkce genu“ – „loss of function“ v oblasti molekul zodpovědných za produkci interferonů I. typu u 3,5% ze 659 vyšetřených nemocných s těžkou pneumonií, a to autosomálně recesivního či dominantního typu dědičnosti. I tyto vrozené poruchy se mohou za života jedince projevit jen při expozici určitém druhu virových infekcí, např. tedy právě SARS-CoV-2.

IgG-auto-protilatky-proti-interferonu1
-a-tezke-pneumonie-COVID19Stáhnout

Rubriky
• imunitní a hematopoetický systém • léčba, léky, ostatní • plíce

Přednáška na téma: Patogeneze COVID-19

Konference „Co víme a nevíme o COVID aneb Nemoc není politika“ 26.5.2020

Jelikož virus SARS-CoV-2 není adaptován na člověka má onemocnění různé formy podle místa vstupu, infekční dávky, stavu imunity. Po obvyklé počáteční klinické symptomatologii (dle WHO, CDC, ECDC – horečka ≥38°C, kašel, dušnost) se tato nemoc mnoha tváří může vyvíjet jako:

  • infekce HCD/nasofaryngitida → vyléčení (samoúzdravné)
  • infekce DCD/pneumonie → vyléčení pozvolné (hospitalizace), bronchiální hyperreaktivita, plicní fibróza
  • komplikace (MODS) → vyléčení nejisté (ICU)

O průběhu nemoci u konkrétního člověka rozhoduje jeho zdatnost a stav imunity a velikost virové nálože (množství viru, doba expozice). Podrobněji patogenezi onemocnění rozebírám v přiložené přednášce.

Patogeneze-COVID-19Stáhnout

Rubriky
• plíce • věkové skupiny

Přednáška na téma: Pediatrický COVID-19

Konference „Co víme a nevíme o COVID aneb Nemoc není politika“ 26.5.2020

Děti a dospívající do 19 let představují ve všech zemích postižených epidemií COVID-19 jen 1-2 % všech nemocných. Průběh onemocnění je u nich zpravidla mírnější než v pozdějším věku a fatální případy jsou zcela ojedinělé. Pediatři se obávali, zda některé skupiny dětí mohou být zranitelnější, ale to se naštěstí neprokázalo ani v případě kojenců, ani u dětí s chronickým plicním onemocněním, ani u imunosuprimovaných dětí v průběhu onkologické léčby. Děti jistě hrají určitou roli v komunitním šíření infekce. Transplacentární přenos byl zaznamenán zcela výjimečně a podle dostupných zpráv nebyl jednoznačně verifikován. Velkou výzvou zůstává otázka, zda rozdíly v klinické závažnosti u různých věkových skupin pomohou porozumět podstatě imunitní odpovědi organismu v průběhu COVID-19.

deti-a-COVID19Stáhnout

Rubriky
• CT, rtg, sono a MR • kardiovaskulární systém • plíce • ventilace

Přednáška na téma: Specifika těžkých forem Covid19

Konference „Co víme a nevíme o COVID aneb Nemoc není politika“ 26.5.2020

Popisuji naše zkušenosti s průběhem těžkých virových pneumonií při infekci SARS-CoV2 či RDS na JIP. Diskutujeme monitorování nemocných, podpůrnou léčbu včetně ECMO a atypický průběh onemocnění s celkovou endothelitidou.

Covid19-specifika-ICStáhnout