Teze o SARS-CoV-2 a COVID-19 a doporučená opatření
Mezioborový kolektiv autorů – infektolog, a jinak hematolog, mikrobiolog, viroložka nebo imunoložka shrnují v přehledném textu současný pohled na SARS-CoV-2 a COVID-19 a doporučená opatření.
text je též na adrese https://smis-lab.cz/2021/10/26/teze-o-sars-cov-2-a-covid-19-a-doporucena-opatreni/
Jelikož virus SARS-CoV-2 není adaptován na člověka má onemocnění různé formy podle místa vstupu, infekční dávky, stavu imunity. Po obvyklé počáteční klinické symptomatologii (dle WHO, CDC, ECDC – horečka ≥38°C, kašel, dušnost) se tato nemoc mnoha tváří může vyvíjet jako:
O průběhu nemoci u konkrétního člověka rozhoduje jeho zdatnost a stav imunity a velikost virové nálože (množství viru, doba expozice). Podrobněji patogenezi onemocnění rozebírám v přiložené přednášce.
Zánět nosohltanu je nejčastější formou infekce, která vzniká u zdravých osob, které byly exponovány relativně malému množství viru. Je možné si představit, že v těchto případech se vdechnuté viriony vychytají již na úrovni horních dýchacích cest. Replikace viru v této oblasti vyvolá tvorbu α-interferonu, aktivaci NK buněk a případně i dalších nespecifických antivirových mechanismů, což stačí pro krátkodobou ochranu dolních dýchacích cest a plic. Specifická imunita nemusí být angažována vůbec nebo se omezí na tvorbu slizničních protilátek (IgA).
Infekce proběhne buď zcela bezpříznakově nebo s minimálními klinickými projevy, nerozeznatelnými od banálního nachlazení (common cold). Z příznaků charakteristických pro tento typ onemocnění lze jmenovat mírně zvýšenou teplotu, rýmu, pocit ucpaného nosu, zaujatost hlavy, poruchy čichu (anosmii) a rovněž poruchy chuti (dysgeusii). Infekce tohoto typu se šíří především kontaktním způsobem, prostřednictvím kontaminovaných předmětů (kapesníky) a rukou. Při užším styku je samozřejmě významný i přenos slinami. K šíření vzdušnou cestou dochází vzácněji, zejména při kýchnutí, a dále při křiku, zpěvu nebo u lidí, kteří mají tendenci při řeči prskat.
V druhé části manuálu o současné pandemii uveřejněném v Lidových novinách upozorňujeme na chybné používání označení nemoci COVID-19. Ten se často v tisku používá nesprávně i pro označení osob, které jsou zdravé a virus u nich byl zachycen některým diagnostickým testem. To může vést k matoucím důsledkům. Je potřeba mít na paměti, že člověk s pozitivním výsledkem testu na SARS CoV2 může být nejen nemocný, ale i zdravý, a může také být infekční i neinfekční.
Koronaviry obecně napadají epiteliální buňky, jinými slovy působí infekci sliznic2. Koronaviry, které napadají člověka, postihují především dýchací cesty. U kopytníků a hlodavců jsou rozšířeny jiné druhy koronavirů, které vyvolávají střevní onemocnění.
Patogeneze SARS CoV2 byla díky analogiím s dřívější epidemií SARS popsána poměrně přesně. Virus je po vniknutí do lidského organismu aktivován serinovou proteázou TMPRSS2 a současně se váže na enzymy ACE2 (angiotensin-converting enzyme 2), které jsou přítomné na povrchu buněk v různých orgánech: v dýchacích cestách, plicích, ledvinách, tenkém střevě i dalších. Tyto enzymy řídí ve tkáních úroveň lokálního prokrvení podle místních podmíneka. Prostřednictvím ACE2 virus vstoupí do buňky, přeprogramuje její metabolismus a začne se v ní množit.
Nové virové částice vypučí z povrchu buňky (tento proces se nazývá exocytóza), a přitom se na povrchu pokryjí buněčnou membránou. Viry, které vznikají tímto způsobem, řadíme mezi tzv. obalené viry.
V literatuře existují zmínky o tom, že virus může napadnout i makrofágy a T lymfocyty, čili tytéž buňky, v nichž se množí HIV nebo virus spalniček. Tím je možné vysvětlit lymfopenii (snížené množství lymfocytů v krvi) a výrazný pokles imunity pozorovaný u pacientů s těžkým průběhem COVID-19, viz níže. Makrofágy ani lymfocyty však pravděpodobně nejsou cílovými buňkami viru