Na rozdíl od infikovaných dospělých se zdá, že většina infikovaných dětí má mírnější klinický průběh. Ze 171 dětí s pozitivním rRT-PCR s věkovým mediánem 6.7 let mělo horečku 41.5% a dalí časté příznaky infekce byl kašel a farngeální erytém. 27 pacentů (15.8%) nemělo žádné symptomy ani radiologické známky pneumonie.
text článku z 23.4.2020
ACR (American College of Radiology) CT nedoporučuje jako úvodní vyšetření. Ani v případě zhoršení stavu při COVID pneumonii nedoporučuje využívat zobrazovací metody – cituji „if symptom worsening is thought to be secondary to COVID-19, imaging would not change management, as current treatment consists of oxygen and supportive care.„
Přepněte pro zobrazení velkého počátečního písmene.
Původní CDC protokol je diagnosticky nevhodný – je navržený na zbytečně variabilní oblast genomu viru (riziko falešných diagnostických negativit, pokud virus bude promutovávat, což evidentně činí), v komplikovaném provedení (3 „komplementární“ detekční reakce místo jedné „jasné, přesné a úderné“). Je to pracné a drahé a naprosto nevhodné pro „high-throughput screening“ populace v čase epidemie. Výsledek by by měl být dostupný rovněž v kvantitativním provedení (tak to provádíme u nás v laboratoři) – tedy jak moc je pacient pozitivní. Vyjadřuje se to v kopiích viru v daném objemu vyšetřovaného vzorku – má to velkou klinickou relevanci.
Navíc je původní CDC protokol poměrně nespecifický a detekuje lehounce i jiné slizniční koronaviry, ne jenom SARS-CoV-2. V případech slabých pozitivit SARS-CoV-2, které se ale mohou kvantitativně v průběhu několika dnů zvýšit, je původní CDC protokol špatný. My jsme jej předělali na 5′ UTR viru, která je pro tento virus naprosto unikátní a specifická. Tento nový a validovaný protokol jsme zdarma nabídli po celém světě (už je snad všude), má ho i řada tuzemských laboratoří, pouze ho prozatím nepoužívají velké laboratoře Fakultních nemocnic v ČR (ke dni 21.4.2020)
Schválil: Matouš Preininger
Reakce naší imunity, tudíž i průběh infekce, je v příslušné populaci určena asi z 30 % geneticky, z 60 % sociálními a kulturními vlivy a minimálně z 10 % v nich hraje náhoda (příkladem je žena – superpřenašeč v příběhu Jižní Koreje). V Evropě se vyskytuje 5 majoritních variant Y chromozomů. Tři varianty se vyskytují v “Západní Evropě”, dvě převažují na východ od Rýna, kam patří celé Německo, Dánsko, Polsko, Slovensko, Rakousko, částečně i Švédsko. Samozřejmě i Česká republika. Mapa výskytu 5 variant chromozomu Y se kryje s mapou mortality v Evropě. Na východ od Rýna je až desetkrát nižší počet těžkých průběhů zakončených smrtí. Zatím to ale nemůžeme tvrdit jednoznačně, vzhledem k tomu, že virus je v naší republice krátce.
Autoři z Zürichu v článku z 20.4. v časopise Lancet upozorňují na to, že kromě zánětu plicního parenchymu jsou u mnoha nemocných s COVID patrné též zánětlivé změny endotelu v cévách srdce, mozku, ledvin či střev. Ty mohou vést poškození či k selhání těchto orgánů a ke smrti. Nejspíše jde o změny zcela nezávislé na rozsahu pneumonie. V extrémním případě dojde k nekróze buněk endotelu a následně k poškození myokardu, k plicním emboliím, cévním mozkovým příhodám a k ischemizaci stěny trávicí trubice.
http://www.en.usz.ch/media/press-releases/pages/covid-19-endotheliitis.aspx
Rubriky