Celovirionové vakcíny (atenuovaná nebo usmrcená vakcína) obsahují oslabený či usmrcený patogen. Atenuované vakcíny nejsou vhodné pro lidi s imunosupresí. ( Výhody a nevýhody podrobněji https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-whole-virus-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )
Vektorové vakcíny (využívající replikující se nebo nereplikující se virový vektor) – neobsahují antigen, ale virus, který je zbavený části genetické informace, způsobující onemocnění. Modifikovaný virus infikuje lidské buňky a předán jim instrukce aby vytvářeli velké množství antigenu, který pak spouští imunitní reakci. Sem patří již používané vakcíny ruská vakcína Sputnik V (vektor je adenovirus typu Ad5 a Ad26) a čínská vakcína CanSino Biologics ( vektor je adenovirus typu Ad5). Čínské vakcíny od firmem Sinovac Biotech CoronaVac i Sinotec využívají atenuované viry. V posledním stádiu klinikých zkoušek je tzv. oxfordská vakcína AZD1222 od firmy Astra Zeneca (oslabený adenovirus, postihující šimpanze). Výhody a nevýhody podrobněji https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-viral-vector-based-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )
Proteinové vakcíny (subjednotková = „subunit“) adjuvovaná vakcína nebo vakcína na bázi viru podobných částic) – vakcíny s proteinovou subjednotkou obsahují specifické izolované proteiny z virových nebo bakteriálních patogenů. Další typy jsou polysacharidové vakcíny obsahují řetězce molekul cukru (polysacharidy) nacházející se v buněčných stěnách některých bakterií nebo konjugované subjednotkové vakcíny váží polysacharidový řetězec na nosný protein, aby se pokusily posílit imunitní odpověď. Mají minimální vedlejší učinky a jelikož neobsahují virus jsou relativně stabilní. Nevýhodou je, že mohou vyvolat pouze tvrobu protilátek a ne buněčnou imunitu, jelikož neobsahují tzv „pathogen-associated molecular patterns“. Někdy se proto podávají adjuvans stimulující imunitu a / nebo se podává druhá tzv. „booster“ dávka. (Výhody a nevýhody podrobněji: https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-protein-subunit-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )
DNA, RNA vakcíny = nukleotidové vakcíny – používají část genetické informace patogenu – DNA nebo RNA, která má pokyny pro výrobu konkrétního proteinu z patogenu. Ten pak ý imunitní systém rozpozná jako antigen. Dosud nikdy nebyl tento typ vakcín použit u lidí. Jakmile je DNA nebo RNA uvnitř buňky a začne produkovat antigeny, tento se zobrazí na jejím povrchu, kde je může detekovat imunitní systém. To vyvolá reakci, která zahrnuje killer T lymfocyty, které vyhledávají a ničí infikované buňky, stejně jako B lymfocyty produkující protilátky a hellper T lymfocyty, které podporují produkci protilátek.
Výroba RNA vakcíny je snažší než DNA vakcín, jelikož část genomu je možné syntetizova chemicky ze šablony v laboratoři, bez potřeby jakýchkoli bakterií nebo buněk. RNA vakcíny kódují antigen do mRNA (messenger) či saRNA (self-amplifying RNA), které mají přechodnou životnost. Proto neexistuje žádné riziko jeho integrace s naším vlastním genetickým materiálem a tento typ je tedy i bezpečnější než DNA vakcíny. Oba typy v USA v emergency režimu schvalovaných vakcín Pfizer-BioNTech i Moderna (mRNA-1273): patří do této kategorie. (https://www.gavi.org/vaccineswork/what-are-nucleic-acid-vaccines-and-how-could-they-be-used-against-covid-19 )
Dokument ministerstva zdravotnictví k plánovanému očkování – draft k veřejné diskuzi ze září 2020
Další informace
https://www.who.int/publications/m/item/draft-landscape-of-covid-19-candidate-vaccines
https://gmoinfo.jrc.ec.europa.eu/gmo_browse.aspx
