V září 2020 uveřejnili v časopise Nature tři autoři (imunolog, infekciolog a patolog) z Kanady přehledný článek popisující možné a předpokládané reakce imunitního systému na virus SARS-CoV-2 a také na různé typy očkování proti infekci virem SARS-CoV-2.
Přestože zbývá ještě mnoho k dokonalému prozkoumání imunitní reakce na infekci SARS-CoV-2, je velmi pravděpodobné, že se liší od reakce na vakcínu.
První reakce na infekci je stejná jako u SARS či MERS a spočívá v supresi vrozené imunitní odpovědi včetně reakce dendritických buněk, a tlumí produkci interferonu typu I a typu III. tato schopnost může vysvětlovat delší inkubační dobu (2-12 dnů). Delší období nekontrolované replikace viru je nejspíše příčinou následné dysregulované zánětlivé odpovědi u některých jedinců. Tyto případy se vyznačují výrazně zvýšeným počtem zánětlivých monocytů a neutrofilů v krvi a monocytů CD14 + CD16 + makrofágův dýchacích cestách a zvýšením systémové hladiny zánětlivých cytokinů a chemokinů.
V článku jsou podrobně rozebrány imunitní reakce na všechny typy vakcín. Podrobněji ale excerptujeme v češtině jen část týkajících se již schválených mRNA vakcín.
mRNA vakcíny jsou neinfekční a jsou syntetizovány transkripcí in vitro bez mikrobiálních ( virových molekul. To umožňuje jejich rychlou a levnou produkci a opakované očkování a indukuje silnou produkci specifických protilátek proti S protein ale i primárni odpověď CD4 + T buněk u většiny účastníků preklinické a klinické studie. Tyto vlastnosti odlišují mRNA vakcíny od živých oslabených virových vakcín, inaktivovaných virových vakcín, podjednotkových vakcín a rekombinantních virových vektorových vakcín, pokud jde o bezpečnost, účinnost a problémy antivirové imunity.
V říjnu 2020 bylo klinických studiích 6 vakcín COVID-19 založených na mRNA a 4 vakcíny COVID-19 založené na DNA, přičemž 27 takových vakcín (16 vakcín založených na mRNA a 11 založených na DNA ) bylo v preklinickém vývoji. Pfizer a BioNTech také vyvinuly lipidové nanočástice, které bezpečně dopraví mRNA kódující S protein RBD (známý jako BNT162b1) do buněčné cytoplazmy.
