Statistickou analýzu zveřejněnou v tomto portálu 12. Listopadu 2020 je nyní možno s pomocí novějších dat aktualizovat. Výsledky první vlny zůstávají platné. Nedošlo ani k žádné změně metodiky této analýzy.
Ve druhé vlně lze pozorovat v České Republice, Polsku a Maďarsku poměry velmi podobné první vlně západoevropských zemí. Na Slovensku nelze z dat, která jsou k dispozici k dnešnímu datu, pozorovat žádné skutečně statisticky signifikantní jevy. Regresní koeficienty České Republiky a Maďarska se pohybují okolo 0.75. Dá se tedy vycházet z toho, že 75% úmrtí připisovaných Covidu 19 má skutečně tuto příčinu. Výrazně odlišný je regresní koeficient Polska: hodnota 2.11 (s konfidenčním intervalem <1.68,2.54>) může poukazovat na četná úmrtí zapříčiněná Covidem 19, u kterých tato příčina nebyla identifikována. Hodnoty koeficientu determinace jsou u všech těchto zemí vysoké (kolem 0.90), takže Covid 19 se jeví jako dominantní příčina nadúmrtnosti, vysvětlující 90 % jejích fluktuací.
Západoevropské země oproti tomu vykazují hodnoty nízké významnosti. Ve Švýcarsku, Španělsku, Švédsku a Nizozemí jsou hodnoty regresního koeficientu nízké, takže úmrtí připisovaná Covidu 19 pravděpodobně mají většinově jinou příčinu. V případě Švédska a Nizozemí jsou konfidenční intervaly velmi široké a koeficienty determinace nejen nízké ale i málo signifikantní, takže vliv Covidu 19 na nadúmrtnost nemůže být s určitostí rozlišen od náhody.
Rakousko a Belgie se pohybují mezi oběma skupinami, se znatelnou druhou vlnou.
Je důležité poznamenat, že procentní podíly se týkají nadúmrtnosti a ne celkové úmrtnosti. Nadúmrtnost je variabilní počet úmrtí nad (nebo pod) průměrnou úmrtností, a je nejméně o jeden řád menší než úmrtnost – typicky mezi 5 % a 7 % celkové úmrtnosti. 50 % nadúmrtnosti tedy odpovídá zhruba 3 % celkové úmrtnosti. (V případě přechodně zvýšené nadúmrtnosti může tento podíl být vyšší.)
Procentní podíly se take vztahují na šířku fluktuací nadúmrtnosti během zkoumaného období a ne k jejich absolutní velikosti. Je běžné, že nadúmrtnost má nenulový průměr. Ten může být způsoben například rostoucí populací. Celková populace větší ve zkoumaném roce (2020) než v minulých letech (2011-2019), ze kterých byla průměrná úmrtnost zjištěna, musí vést k proporcionálně větší úmrtnosti. Jiný důvod může být i stárnutí obyvatelstva.
Další důležitá výhrada se týká zjištění, že jen určitý podíl úmrtí připisovaných Covidu 19 se zrcadlí v nadúmrtnosti. Toto zjištění platí o konkrétních týdnech. To nemůže být tedy vysvětleno případnými předčasnými úmrtími senzitivních jedinců, například během jednoho roku. Taková předčasnost by vedla k časovému posunu – jedinec by s Covidem 19 zemřel dříve než bez něho. Potom by ale nenastala korelace v jednom týdnu. Tento efekt se dá vyhodnotit jedině s pomocí kumulovaných nadúmrtí.
Výsledky lze shrnout tak, ze hypotéza druhé vlny podobně vážné jako byla vlna první není podpořena statistickými daty v případě většiny zemí, kde signifikantní první vlna nastala. V zemích Východní Evropy je oproti tomu možno pozorovat silnou podzimní vlnu, která je ve skutečnosti jejich vlnou první. To může být následkem geografické polohy nebo silných opatření v době, kdy ještě nenastaly signifikantní infekce. Země jako Rakousko (a pravděpodobně i Německo, jehož data jsou nedostatečná pro analýzu) se slabou první vlnou se nacházejí mezi oběma skupinami.
Tento úkaz by se mohl vysvětlit slabou imunizací nebo nenastalou předchozí úmrtností rizikových skupin. Nicméně, druhá vlna ještě stále pokračuje a výsledky se tedy s přibývajícími daty ještě mohou změnit.